Hovor s temnotou

          Právě mi někdo volá. Kdo to asi je? Je půl dvanácté večer. Zvedám telefon, ale na můj rozzuřený pozdrav nikdo neodpovídá. Slyším pouze něčí dech. Zase nějakej úchyl. Sedám si tedy zpět do křesla a nalévám si další skleničku koňaku, abych dnes konečně usnul. Spánek se mi již třetí den vyhýbá. Začínám si po letech uvědomovat, že mě peníze nezahřejou. Ani ta zlatokopka, kterou jsem před týdnem vykopl z domu. Asi se mi už zajídá ten životní nadstandard. Již včerejší večer jsem měl nepřekonatelnou touhu upít se k smrti. Co mi brání? Brání mi moje miliony na bankovních účtech? Brání mi moje manželka? Ne ta mi nebrání, vystřídal jsem jich už šest. Všechno to byli zasraný příživnice, které tu držel můj životní standard a kreditní karty. Možná, že se té touze dnes neubráním. Koňak mně už dosti omámil. Touha upít se pořád roste a roste. Začínám se až moc utápět ve svých myšlenkách. Komu budu vlastně chybět, když to dnes skoncuju? V tom opět zvoní telefon. Zvedám se a nemotorným krokem se šourám k tomu nepříjemnému zvuku. Ten koňáček už pěkně působí. Zvedám sluchátko, ani ne tak z naštvaností, ale s jistým optimismem. Tentokrát je v telefonu zdánlivě ticho. Když se, ale chvíli zaposlouchám, tak zřetelně slyším tikat hodiny. Snažím se zjistit kdo mě ruší z mého opileckého strádání, ale opět nikdo neodpovídá. Vracím se zpět ke křeslu a skleničku, kterou držím v ruce, zahazuji do krbu. Už ji nebudu potřebovat, koňak se pije lépe přímo z flašky.
Jsem v rauši. Moje srdce bije nepravidelně a moje únava se stále zvyšuje. Možná, že dnes konečně usnu. Abych to pojistil, tak se ještě pořádně napiju. Budu mít sladké sny. V křesle je tak pohodlně. Víčka mi klesají a můj organismus pomalu a jistě upadá do útlumově relaxační fáze, jinak zvané jako spánek. Když v tu ránu opět zvoní telefon. Moje uklidnění rázem přerostlo ve zlobu. Flaška koňaku letí do krbu, konstrukce mého konferenčního stolku praská, pod náporem mé váhy a hrubé síly. Běsním a rozbíjím všechny věci, co se mi dostanou pod ruku. Telefon stále zvoní, ale já jsem v afektu, a tak místo toho, abych ho šel zvednout, rozbíjím více a více věcí. Když moje zuřivost trochu ustane přesouvám se k telefonu. Naštvaně zvedám sluchátko a aniž bych se zeptal kdo volá, začnu chrlit řadu hrubých urážek. Po chvíli se, ale zarážím. Zdá se mi to, nebo v telefonu slyším svůj hlas? Nezní to, ale jako ozvěna. Zní to jako bych se na druhém konci slyšel, jen o trochu tišeji. Začnu do telefonu mluvit v klidu a uvědomuji si něco děsivého. Já svůj hlas slyším nejen z telefonu, ale i z vedlejší místnosti. Co se to děje? Mám strach. Nejdříve se bojím jít ke dveřím a podívat se do druhé místnosti. Po chvíli mě, ale přemůže zvědavost, a tak se ozbrojuji rozbitou flaškou od koňaku a kráčím ke dveřím. Velice pomalu otevírám dveře. V místnosti se zdá všechno normální. Chci odejít zpět, když najednou, jakoby se dveře od skříně, která stojí naproti dveřím, začali pomalu otevírat. Opět mě zachvátí strach. Začínám řvát, že jsem ozbrojen a nebojím se svojí zbraň použít. Skříň zůstává pouze pootevřená, a tak k ní pomalým krokem jdu. Stále jdu a můj strach stále vzrůstá, srdce mi buší jako nikdy. Otevírám skříň a tam... Nic tam není. Sakra muselo se mi to jenom zdát. S klidem zavírám skříň. Otáčím se a ÁÁÁÁÁ...
          Ráno mě probouzí odbíjení mích hodin. Ležím na zemi a hlavu mám ve skříni. Co jsem to jen včera viděl a nebo to byl sen, přemítám v hlavě. Zřejmě jsem to zase přehnal s koňakem. Alespoň jsem se konečně vyspal. Sedám si a začínám se rozkoukávat. Najednou spatřím něco děsivého. Asi metr a půl od skříně, je na zemi nějaká černá tekutina. Je jí tam celá louže a táhne se přes dveře, po stěně až na strop. Pohlédnu na strop a tam je on! Ten démon, kterého jsem v noci viděl. Je tam jeho obří malba přes celý strop! Jeho velké, žluté, hadí oči. Jeho králičí hlava a kohoutí zobák. Navíc jako by byl znetvořený a tvář se mu roztékala. To vše zahaleno v černé kápi.
          Je to on, ten démon, který mě má na vždy v moci!

KONEC

Příběh Carla Ingrama - 8.část Chyba z minulosti

          Probudili jsme se až ráno. Paul byl z celonočního řízení patrně unavený, a tak jsem si sedl za volant. Pomalu a jistě jsme se blížili k severozápadu. Projeli jsme několik menších vesnic a blížili se k hlavnímu tahu. Najeli jsme na silnici, po které to bylo necelý půl den od Borowbreaku. Najel jsem do pruhu z vedlejší silnice. Po chvíli jsem, ale v dáli něco spatřil. Auta tam stáli v koloně. Dojel jsem tedy k nim a zastavil. Nevěděl jsem co se děje. Když se, ale kolona posunula, zjistil jsem něco strašného. Ta kolona byla způsobena policisty, kteří tam zastavovali a kontrolovali každé auto. Probudil jsem Marka a Paula. ,,Co to sakra je"? Řekl rozespale Mark. ,,Policajti kontrolují auta, ale třeba to není kvůli nám", řekl Carl. ,,Sakra Carle musíme to otočit a jet jinudy", panikařil Mark. ,,Nejde to Marku, za námi i před námi jsou auta, jsme tu v kleštích", řekl Paul, který si zatím zmapoval situaci. ,,Co budeme dělat"?! Řekl Mark. ,,Já... já nevím", odpověděl Paul. Kolona postupovala pořád dál. Asi za deset minut jsme už byly skoro na řadě. ,,Carle, musíme vyjet ze silnice a ujet jim po poli", řval Mark. ,,To nepůjde je tam hodně špatný terén, to auto to nezvládne", odpověděl Carl. Najednou auto před námi odjelo a my byli na řadě. Popojel jsem kupředu a čekal co se stane. K našemu autu přišel policista, který se tvářil velmi přísně. Stáhl jsem okénko a čekal co se bude dít.
          ,,Dobrý den pane já jsem strážník Schuster, mohl byste mi dát doklady od auta a svůj řidičský průkaz"?! Řekl policista. ,,Jistě, ano to mohu", řekl Carl. Policista se chvíli nedůvěřivě koukal do dokladů. Poté mi vrátil doklady a řekl: ,,Takže pane Ingrame, brzo asi budete mít velký problém." V tu chvíli jsem celý zrudl. Mají nás, co budeme dělat. ,,Vidím totiž, že váš řidičský průkaz za necelý měsíc propadne. Měl byste si ho dát co nejdříve obnovit, protože trvá dlouho než vám bude vystaven nový. Nechtěl bych, aby se po silnicích potulovali řidiči s propadlými papíry", řekl policista. Byl jsem zmatený, a tak jsem ze sebe sotva vytlačil odpověď: ,,Ano strážníku, udělám to." ,,To rád slyším pane Ingrame, jo a ještě tu mám pro vás něco", řekl policista. Opět se mi zatmělo před očima. ,,Měl byste dostat to, co si zasloužíte. V tomto případě si zasloužíte znát vysvětlení, proč tady všechny ty auta zastavujeme. Před dvěma dny utekl z věznice, nedaleko odsud, odsouzený vrah Hurley Reid. Má přezdívku Ždímač a je velmi nebezpečný. Proto zde kontrolujeme provoz a zjišťujeme, jestli náhodou neukradl auto a nechce se dostat pryč. No to by bylo tak všechno, příjemnou cestu pane Ingrame", řekl policista a dal znamení, že můžeme jet. Odjeli jsme a nikdo z nás nechápal co se právě stalo. ,,Chlapy já už myslel, že končíme", řekl Paul. ,,Navíc ten fízl tak divně mluvit", dodal Mark. Já jsem se z toho všeho ještě vzpamatovával.
          Asi za hodinu jsme sjeli z hlavního tahu do jednoho města na oběd. Bylo to město jménem Horn Hills. Když jsme se najedli, tak jsem šel ven dřív, abych nastartoval auto. Hned jak jsem vyšel, tak mě někdo chytil a zatáhl za roh. Potom mě pustil a já spatřil Jamese Whita. ,,Ty zasranej hajzle, cos to na mě minule zkoušel", řekl White a dal mi několik ran obuškem do břicha. ,,Takže teď ti řeknu co uděláš. Já si lehnu do auta do kufru. Ty počkáš až si do auta nasedne Jacket a Heriot. Potom pojedeš na skládku, která je na konci Horn Hills, dám ti mapu, abys to místo našel. Tam budou čekat naši muži, kteří si s nimi už poradí. Jestli se nebudeš řídit tím co jsem ti právě řekl, tak vás všechny chladnokrevně zastřelím. Teď jdeme", řekl White. White mě dovlekl k autu. Poté z kapsy něco vytáhl a připevnil mi to na nohu. ,,Tohle ti dá elektrický šok, jestli budeš neposlušnej. Sám to ovládám, takže se radši řiď tím co jsem ti řekl", dodal White. Poté si vlezl do kufru.
          Seděl jsem v autě a nevěděl co mám dělat. White mně měl pod palcem. Mark a Paul přišli do auta, a tak jsme mohli vyjet. ,,Kudy to jedeš Carle", řekl Mark. ,,Víš potřebuju si ještě pro něco zajet, to bude jen na chvilku, nebojte nezdrží nás to", řekl Carl. ,,No dobře Carle, není problém", řekl Mark. Jeli jsme tedy na skládku a já byl v bezvýchodné situaci. Co mám dělat?

pokračování příště 

Příběh Carla Ingrama - 7.část Klub Californication

          Měli jsme tedy namířeno do Borowbreaku. Cesta plynula rychle. Po hodině mě vystřídal Mark a já si tak mohl chvilku zdřímnout. Probudil jsem se za několik hodin. Byly jsme v nějakém malém městečku. ,,Proč tu stojíme", řekl Carl. ,,Uděláme si tady malou zastávku", odpověděl Mark. Všiml jsem si, že Paul nebyl v autě. ,,Kde je Paul"? Řekl Carl. ,,Šel to dovnitř domluvit", odpověděl Mark. Vykoukl jsem tedy z okna a viděl, že stojíme vedle nějakého klubu. No popravdě, klub to nebyl, byl to bordel a jmenoval se Californication. ,,My, my, my jdeme tam", koktal Carl. ,,Přesně tak Carle, chceme se ti odvděčit za to, co jsi pro nás v poslední době udělal", odpověděl Mark. Ani jsem nestačil nic říct a už tu byl Paul. ,,Tak pojďte hoši už to máme objednaný", řekl Paul.
          Vešli jsme dovnitř. Všude svítily červené neony. Sedli jsme si na bílý gauč, který byl kousek od baru. Hned jak jsme dosedli, tak k nám přišla bordelmamá. Na stůl nám položila obří flašku bílého vína a každému z nás jednu skleničku Whiskey. ,,Za chvíli vám přivedu vaše dámy, zatím si udělejte pohodlí", řekla bordelmamá. Paul a Mark do sebe kopli Whiskey a netrpělivě čekali. ,,Sakra proč mě sem vodíte, myslel jsem, že spěcháme do Borowbreaku", řekl Carl. ,,Sakra Carle uvolni se, jsme už dost daleko od Greenbadu. Navíc si chceme naposledy v téhle zemi užít, než se vypravíme za velkou louži. A ty si to taky zasloužíš, vždyť jsi nám kryl záda a i když se to zdálo zlý, tak jsi stále stál věrně za námi", řekl Mark. Seděl jsem a přemýšlel o předchozích událostech. Možná bych to měl Markovi říct. To, že Whita jsem zavolal já. ,,Víš Marku musím ti něco říct, dnes jsem...", nedořekl Carl, protože bordelmamá už přiváděla dámskou společnost. Zasekl jsem se. Nemohl jsem vydat ani slovo, když jsem ty slečny viděl. Paul se ihned zvedl a odvedl si blondýnu v černém prádle. Cestou si vzal na baru menší flašku vína a zaplul se slečnou do pokoje. Mark ho následoval a popadl brunetku v červeném spodním prádle. Také si vzal flašku vína a volal na mě: ,,Carle bav se! Máme zaplacenou hodinu." Na mě tam zbyla hnědovláska v černém korzetu. Byl jsem nervózní, a tak, i když běžně nepiju, jsem do sebe kopnul tu Whiskey.
          Dívka se posadila na gauč vedle mě. ,,Tak co cukrouši, jdeme do pokoje"? Řekla smyslně dívka. ,,Víš nejdřív bych si chvilku popovídal", řekl Carl. Nalil jsem jí i sobě z toho vína co nám přinesla bordelmamá. ,,Takže čím se vlastně živíš", řekl Carl, aniž by si uvědomil, že mluví se štětkou. ,,Cukrouši, tady si nemusíš na nic hrát, já tě neukousnu", řekla dívka. ,,Říkej mi Carle", řekl Carl. ,,No dobře Carle, o čem si chceš povídat", řekla dívka. ,,Kolik ti je vůbec let"? Řekl Carl. ,,Je mi 22 a tobě cukrouši"? Řekla dívka. ,,Carl, jsem Carl a je mi 45", odpověděl Carl. ,,Hmmm to by jsi mohl být můj otec, tak jdeme na to taťko"? Řekla roztouženě dívka. ,,Víš, je to už dlouho co jsem to dělal naposledy, hodně dlouho", řekl Carl. ,,Ničeho se neboj, já ti to připomenu", řekla dívka. ,,Tak jdeme", řekl Carl. Vstali jsme a šli do pokoje. Lehl jsem si na postel. ,,Ještě než začneme, jak ti mám říkat"? Řekl Carl. ,,Ty seš sladkej, říkej mi jak jen chceš, ale jestli na tom trváš, tak mi říkej Catherine" řekla dívka. ,,Dobře", odpověděl Carl. Bylo to úžasné. Tenkrát jsem si užil po patnácti letech. Cítil jsem se po tom tak na 20.
          Když jsme skončili tak jsem šel zpátky do salónku, kde už seděli Mark a Paul. ,,Tak co Carle jaký to bylo", řekl Paul. ,,Neuvěřitelný, úžasný, cítím se teď tak mladě", odpověděl Carl. ,,A přesně o to nám šlo", řekl Mark. Nakonec jsme v tom klubu zůstali až skoro do rána. Jenom jsme tak kecali a pily Whiskey nebo víno. ,,Chlapy, kdo je podle vás nejvíc sexy herečka, ale musíte říct v jaký fázi svého života a v jakém, v té době, hrála filmu nebo seriálu", řekl Paul. ,,No to je jasný, Jennifer Aniston v seriálu Přátelé", odpověděl Mark. ,,Dobrá volba kámo. Pro mě je to Kaley Cuoco v první sérii Teorie velkého třesku", řekl Paul. ,,No a co ty Carle"? Řekl Mark. ,,No, to je těžký... ale... jo už vím, jenže si nevzpomenu na její pravé jméno", řekl Carl. ,,To nevadí, řekni v čem hrála a my na to určitě přijdeme", odpověděl Paul. ,,Dobře, hrála ve filmu Jack a Jill", řekl Carl. ,,Aha, takže to byla určitě Katie Holmes", řekl Paul. ,,Ne ne ne, to nebyla ona", odpověděl Carl. ,,Vždyť tam žádná jiná hezká herečka nebyla. Co hrála, ta kterou myslíš, za roli"? Řekl Paul. ,,Hrála tu Jill", odpověděl Carl. Najednou se začali Paul a Mark smát. Přesně řečeno vybouchli smíchem. ,,Co je, ta byla sexy, jak se jmenuje a proč se smějete", řekl Carl. ,,Carle ty mi dáváš, to nebyla herečka, ale herec", řekl Paul. ,,Cože? Jak jako herec"? Tázal se Carl. ,,Byl to herec, hrál jí Adam Sandler, který si v tom filmu střihnul dvojroli", řekl Paul. Nevěděl jsem co říct. A tak jsem radši mlčel. Kdybych jim řekl, že jsem nad Jill masturboval, tak by se mi asi smáli až do smrti.
          K ránu jsme dopili poslední flašku vína. Paul byl nejstřízlivější, a tak řídil. Naše cesta tedy pokračovala. Já a Mark jsme ihned usnuli na zadním sedadle.

pokračování příště

Příběh Carla Ingrama - 6.část Únik z Greenbadu

          Dave do mě začal kopat. ,,Sakra co po mě chcete", řekl Carl. ,,Chceme abys nám projevil úctu starej", odpověděl Dave a pokračoval. Najednou, ale na Davea někdo skočil. Byl to Paul. Společně s Markem ho začali pěstmi zpracovávat. To se, ale nelíbilo Peterovi a zbytku jeho party. Seběhli se kolem nich a pustili se do Paula a Marka. Já jenom ležel a sledoval to. Najednou jsem si uvědomil, že co nevidět přijede White. Skočil jsem do auta a chtěl nastartovat, ale klíče měl Mark. Musel jsem rychle jednat. Věděl jsem jak nastartovat přes drátky, a tak jsem neváhal a udělal to. Jenže bylo pozdě, přijel James White. Všiml si ho Peter, a tak poručil ostatním, aby přestali. ,,Tak co se tady děje", zařval White. ,,Čau strejdo, nic se neděje, jenom obyčejná potyčka", odpověděl Peter. White se podíval na Marka a Paula, kteří ještě leželi na zemi. ,,Copak jsem vám neříkal, že vás tu už nikdy nechci vidět", procedil White mezi zuby. ,,Mark vstal a řekl: ,,Hele v klidu, jenom jsme se sem zajeli najíst a za chvíli jedeme zase pryč." White přistoupil k Markovi a praštil ho obuškem do břicha. ,,Nejsem si vědom toho, že bych ti z té zasrané země dovolil vstát", řekl White.
          Nevěděl jsem co dělat teď. Auto jsem měl nastartované, ale co Mark a Paul. Ano zavolal jsem na ně Whita, ale oni se mě zastali. Zaslepil mě hněv. Prostě jsem to posral. Měl bych to nějak napravit, ale jak. White už je zadržel. ,,Tak nastupujte sráči", řval White. ,,Tak tohle jste nevychytali kreténi", řekl Peter. ,,Jooo doufám, že tě někdo znásilní Paule", dodal Dave. ,,Petere! Vypadněte odsud a nechte mě dělat mojí práci", zařval White. Peter měl ze svého strýce respekt, a tak se společně s ostatními uklidil pryč. Paul a Mark už seděli v autě. Než White odjel, tak si mě všiml a šel směrem k mému autu. ,,Pane Ingrame ani nevíte jak jste mi dnes pomohl, opravdu vám děkuji. Víte, už když jsem vás viděl poprvé, tak jsem věděl, že jste dobrej chlap. Chlap, kterej také touží po spravedlnosti. Nejradši bych zaplatil já vám", řekl White a začal se smát. Přece to musí nějak jít. Musí být způsob jak z toho Marka a Paula dostat. ,,No na shledanou pane Ingrame", řekl White a šel zpátky ke svému autu.
          Najednou mě něco napadlo. Šlápl jsem na plyn a dojel k Whitovu autu. Pod sedadlem jsem našel nějaké páčidlo. Vystrčil jsem ruku z okna a rozbil okénko u zadních dveří Whitova auta. ,,Tak pojďte", řekl Carl. Paul vyskočil první a za ním se z okna vysoukal Mark. ,,Co to děláš", řval White a dobíhal k autu. Paul a Mark zatím nasedli do auta. White vytáhl zbraň a vystřelil. Prostřelil nám zadní okénko, proto jsem na to ihned šlápl. ,,Carle počkej trochu zpomal", řekl Paul a vytáhl Desert Eagle. Myslel jsem, že chce střílet po Whitovi, ale Paul mu jen prostřelil pneumatiku u auta. Poté jsme ujížděli pryč. ,,Sakra co teď", řekl Paul. ,,Až vyjedeme z okresu, tak už to bude v klidu", odpověděl Mark. ,,Joo, chvíli možná, ale určitě zalarmuje fízly z toho dalšího okresu", řekl Paul. ,,Když na to šlápneme, tak ne", odpověděl Mark. Vyjeli jsme z Greenbadu, což nás trochu uklidnilo, potom se v tom, ale Mark začal šťourat.
          ,,Sakra zajímalo by mě jak přišel na to, že tu dnes budeme", řekl Mark. ,,Třeba si nás ty hovada vevnitř všimli a zavolali ho sami, vždyť si viděl, že mohli bez problémů odejít", řekl Paul. ,,To jo, protože strýček nechce svého synovce dostat do průseru, nemá ho sice moc v lásce, ale je to přeci jenom jeho rodina", odpověděl Mark. ,,To asi jo, ale co ty Carle jak jsi na tom, proč po tobě vlastně šli"? Řekl Paul. Začal jsem se potit a hlavou mi problikly dvě myšlenky. Buď se jim přiznám a nebo si vymyslím dokonalou lež. Zvolil jsem druhou možnost. ,,Prostě mě tam viděli a pamatovali si mě od minula, a tak mi asi chtěli dát co proto", řekl Carl. ,,Sakra nejradši bych si to s nima hned vyřídil", řekl Paul. ,,Na to už není čas, teď se musíme co nejrychleji dostat do Borowbreaku, tam na nás čeká náš kontakt. Proto se budeme v noci v řízení střídat. Já vystřídám za hodinu Carla a ty potom mě Paule", řekl Mark. ,,Vždyť nemám papíry", odpověděl Paul. ,,Na to ser, umíš trochu řídit, chvíli to za volantem zvládneš, ráno tě zas vystřídá Carl", řekl Mark.
          Borowbreak bylo už hodně západní město. Navíc bylo téměř celý rok pokryto sněhem, jelikož se nacházelo ve vysoké nadmořské výšce. Zajímalo mě, kdo na nás v Borowbreaku čeká, a tak jsem se zeptal: ,,Marku, co to je za kontakt, který tam na nás čeká."? Mark se usmál a řekl: ,,Je to člověk, který mě a Paulovi prodá falešné zahraniční doklady."

pokračování příště

Mraveniště

          Jednoho dne v létě, kempovala parta lidí u jednoho lesa. Bylo to pěkné místo. Nádherná louka u lesa, naproti které bylo kukuřičné pole. Parta si to tam navíc uměla skvěle užít. Celý den popíjeli a vymýšleli různé věci, které jim zpestřili čas. Večer si rozdělali oheň, na kterém si opekli něco k jídlu, prostě výlet bez jediné chybičky. V té partě bylo šest lidí. Tři kluci: Jay, Derek a Henry. A také tři holky: Abby, Molly a Lyndsey.
          Když se setmělo, tak se lidé trochu uklidnili. Seděli u ohně a jenom kecali. ,,Hele lidi, znám jednu parádní historku", řekl Derek. ,,Neee, nechceme slyšet další, tvojí trapnou historku o nějakém zabijákovi se sekerou, který žije v tomto lese", řekla Lyndsey. ,,Ale noták, tohle je vážně dobrej příběh a navíc se opravdu stal", řekl Derek. ,,Tak dělej, ať už to máme za sebou", řekla Abby, která byla už hodně v náladě. ,,Sakra Dereku myslel jsem, že s tím dáš aspoň dneska pokoj", řekl Jay. ,,Drž hubu a poslouchej", řekl Derek. Poté si sedl mezi Lyndsey a Molly a začal vyprávět: ,,Kdysi dávno, asi před pěti lety se přesně v tomhle lese stala zajímavá věc. Dva mladíci měli kamaráda, kterého sem na tohle místo dovedli. Byl to posera a měl strach z lesů i ve dne. Proto mu zavázali oči a do lesa ho odvedli. Když zjistil, že je v lese, tak začal panikařit. Proto ho jeden mladík chytl a hodil ho do mraveniště. Pro mladíky to byla obrovská legrace, a tak se smáli na celé kolo. Ten jejich kamarád co ležel v tom mraveništi najednou zkolaboval. V tu chvíli, jakoby se propadl pod zem do mraveniště. Vypadalo to jako, že ho to pohltilo. Ti dva mladíci přiskočili k mraveništi a vytáhli ho z mravenčího hnízda. Poté kamaráda vzkřísili. Ta událost ho, ale změnila. Když se probudil, tak se choval divně. V lese už se vůbec nebál. Mladíci šli domů a mysleli, že se nic nestalo. Hned druhý den, ale oboum mladíků zaťukal ten jejich kamarád na okno. Byla už skoro noc, ale jejich bojácný kamarád chtěl jít opět do toho lesa. Bylo to divné, ale mladíci šli. Ten kamarád se choval ještě podivněji než předchozí den. Skoro nemluvil a do lesa strašně pospíchal. Když došli do lesa, tak jakoby začal ten kamarád čichat ve větru. Najednou se rozběhl někam do houštin. Mladíci běželi za ním. Našli ho. Pohled na něj, je ale strašně vyděsil. Ten kamarád klečel nad nějakým mrtvým člověkem, který už byl v rozkladu. On nad ním pouze neklečel on ho jedl! Ta mrtvola byla navíc plná mravenců, kteří na ní také hodovali. Tak se připojte k naší hostině přátelé, řekl ten kamarád. Jeden z mladíků to nevydržel a pozvracel se. Ten druhý zachoval chladnou hlavu. Vytáhl nůž a bodl ho jejich kamarádovi do zad. Kamarád si stoupl a hodil po nich obrovský spadený kmen, který ležel vedle mršiny. Jako by měl nadlidskou sílu. Oba mladíci se dali na útěk. On, ale běžel neohroženě za nimi i s nožem v zádech. Už je skoro dohnal, když najednou stoupl do pasti na medvědy. Jeden z mladíků si toho všiml. Ten kamarád řval bolestí, ale po chvíli si začal uhryzávat nohu. Jeden z mladíků vytáhl zapalovač a malou pixlu benzínu, kterou měl právě na doplňování zapalovače. Postříkal ho benzínem a zapálil ho. Kamarád začal skučet. Svinul se k zemi a pokoušel se uhasit. Nepovedlo se mu to. Ten večer tam zřejmě uhořel a mladíci utekli domů a vše bylo jako dřív".
          ,,To byl divnej příběh", řekla Molly. ,,Strašnej příběh, příště vymysli něco lepšího", řekl Jay. Všechny ten příběh zřejmě dost vzal, protože se už nikdo moc nebavil. ,,Já končím lidi, jdu spát, fakt díky Dereku", řekla Lyndsey. Všichni se postupně přesunuli do stanů. U ohně zůstal jen Henry. Derek chvíli ležel ve stanu, ale nemohl spát, a tak si šel ještě sednout k ohni. ,,Henry, co tady ještě děláš"? Řekl Derek. ,,Musel si jim tu sračku vyprávět"! Řekl Henry. ,,O nic nejde kámo", odpověděl Derek. ,,Vážně?! O nic nejde?! Řekli jsme si snad, že se to nikdo nedozví"! Řekl Henry. ,,Je to už pět let Henry, je to v pohodě", řekl Derek. Henry mlčel. Poté se podíval na Dereka a řekl: ,,A víš vůbec, že je to přesně na den pět let, co se to stalo"? Derek stuhnul v obličeji. Pak ale řekl: ,,Sakra kámo, co jako, že je to přesně pět let, nic se nestane". Najednou ze stanu vylezla Abby. ,,Kluci, je to pravda", řekla Abby. Derek a Henry strnuli. ,,Jestli to někomu řekneš tak tě kurva zabiju", řekl chladnokrevně Henry. ,,Uklidni se Henry", řekl Derek a přistoupil k Abby. ,,Teď znáš pravdu. Ano ti dva mladíci jsme byly my. Henry byl ten kdo ho zapálil, já ho zase hodil do toho mraveniště. Doufám, že si to necháš pro sebe", řekl Derek. ,,Ano kluci, to je jasná věc, jsme přece parta", řekla Abby. ,,Děkuji Abby, já to věděl", řekl Derek. Všichni tři jen tak stáli u ohně a koukali po sobě. Najednou se zvedl vítr. Oheň, který byl skoro vyhaslý se najednou pořádně rozhořel. Z lesa začali létat kusy větví. ,,Co se to děje", křičela Abby. ,,Já...já nevím", křičel Henry. Vítr pořád sílil a oheň pořád hořel víc a víc. Najednou z lesa vyletěl nějaký tmavý oblak a všechny tři pohltil.
          Ráno se začali ostatní probouzel. První ze stanu vylezla Molly. Protáhla se a trochu se rozkoukala. Když se probrala, tak spatřila někoho ležet u ohniště. Rozběhla se tam a zjistila, že je to Abby. Molly se na ní podívala zblízka. Abby ležela s otevřenýma očima a lezlo po ní několik mravenců. Molly jí zkontrolovala životní funkce a zjistila, že žije. V pohodě dýchala i tep měla v pořádku. Nevydala, ale ani hlásku a nebyla schopna pohybu. Molly probudila ostatní, při čemž zjistila, že se ztratil Derek a Henry. Jay šel hledat do lesa, Molly a Lyndsey odvedli Abby do města k doktorovy. Jay hledal v lese dlouhé hodiny, ale po Derekovi a Henrym nebyly žádné stopy. Když se vracel zpět k táboru, tak něco spatřil. Byla to zavřená past na medvědy. V ní jako by byl chycen kus něčeho ohořelého. Jay nad tím stál a přemýšlel. Najednou mu to všechno začalo dávat smysl. Utekl z lesa ven a běžel za holkama do města. Ty mezitím dovedli Abby k doktorovi. Ten jí dlouhou dobu vyšetřoval. ,,Bohužel vám musím říct, že stav vaší kamarádky je zřejmě na velice kritické úrovni. Po fyzické stránce je zcela v pořádku, ale tohle bude záležitost spíše pro psychiatra", řekl Doktor. Abby byla tedy převezena do psychiatrické léčebny.
          Jay, Molly a Lyndsey jeli ihned za ní. Jay jim řekl, že Dereka a Henryho nenašel, tu věc s medvědí pastí, si ale nechal pro sebe. Psychiatr vyšetřoval Abby několik hodin. Poté si zavolal její přátele. ,,Potřebuji vědět co se vaší kamarádce stalo", řekl doktor. Molly mu to tedy všechno řekla o tom jak Abby našla. Doktor chvíli přemýšlel a poté řekl: ,,Vaše kamarádka zřejmě prožila obrovský traumatický zážitek, který ji bohužel poznamenal až do konce života. Je to, ale zvláštní. Tak obrovskou poruchu mozku zapříčiněnou šokem jsem ještě v životě neviděl a asi už nikdy neuvidím. Je to skutečně abnormální. Většině pacientů, kteří si projdou takovýmto traumatickým zážitkem, odumře mozek a nebo jim selže srdce. V tomto případě se tak nestalo. Opravdu netuším co s tím dělat, ale do společnosti se tato dívka již nikdy nevrátí. Necháme si jí zatím tady a pak se uvidí co bude dál." Všichni jenom stáli a nevěřícně koukali. ,,Nechám vás chvíli o samotě, abyste se s ní mohli rozloučit, i když ona už to asi stejně nepojme", řekl doktor a odcházel, když v tom začalo světlo v místnosti blikat. Přístroj ke kterému byla Abby připojená se začal chovat divně. ,,Sakra co se to děje", řval Jay. Doktor přiběhl k posteli, aby zjistil co se děje. Dveře se za ním zabouchli a nešli otevřít. Světlo pořád blikalo a přístroj neustále kolísal. Najednou se Abby zvedla. Její oční víčka jakoby zalezli, takže když jste se jí podívali do očí, viděli jste jenom bělmo. Abby začala mluvit divným, přesněji řečeno démonickým hlasem: ,,Ubohý červy! Mysleli si, že to nechám jen tak! Mysleli si, že uniknou trestu! Šeredně se zmýlili! Stvořili ze mě bestii a pak mě zahubili! Proto mi budou navždy pokorně sloužit v mravenčí říši! Nehledejte je! Zapomeňte na ně! Stejně jako se zapomnělo na mě! A tuhle děvku, co chtěla jejich tajemství ukrýt, bude po celý život provázet tento trest! Trest absolutní bezbrannosti, bez možnosti komunikace! Sbohem v posmrtném životě, budu vás tam čekat! Vaše duše jsou teď mé a až opustí vaše těla, budu je na věky věků trýznit"!
          Poté Abby zase přepadla na záda a opět bez hnutí ležela. Světla i přístroje byly zase v normálu. Všichni se strnutým výrazem stáli a nevydali jediné slovo. Až doktor prolomil to ticho: ,,No myslím, že tohle bych nikomu nevysvětlil ani za sto let. Jděte domů a dejte se trochu dohromady, já udělám to samé", řekl doktor, který také nemohl pochopit co se tu právě stalo. Všichni opustili místnost a vydali se domů. Abby je stále v této psychiatrické léčebně. Bude zde až do smrti. Až do smrti bude bez hnutí ležet a v hlavě odpočítávat čas, který ji dělí od setkání s tím zlým démonem. To samé se zřejmě bude dít i v hlavách jejich přátel. Na tuto událost dozajista nikdy nezapomenou. Prožijí celý život ve strachu z toho co je po smrti čeká? Nebo svůj život prožijí naplno a poté pokorně přijmou svůj trest? Kdo ví? To už je, ale jiný příběh.

Konec

Příběh Carla Ingrama - 5.část Carlova zrada

          Seděl jsem v autě a srovnával si myšlenky. Najednou mě chytl amok: ,,Děláš si ze mě prdel! Mohl jsem tam chcípnout! Moje tělo by se nikdy nenašlo, protože bych skončil s balvanem na krku někde v přehradě! Zavez mě domů nebo tě zastřelím tou zbraní, kterou jsi mi před tím dal"! Mark a Paul na mě udiveně koukali. ,,Jasně, žádný jestli jsem v pořádku a v pohodě, to néé, mluvíš jenom o sobě Carle", zavtipkoval Paul. ,,Já vás kurva zabiju, když to neudělali ty gangsteři", řval Carl. ,,Carle uklidni se, buďme rádi, že jsme vyvázli živý a navíc ty bys stejně nikoho nezastřelil", řekl Mark. Byl jsem nasranej. Hodně nasranej. Jako nikdy. ,,Odvez mě domů", řekl Carl. ,,To klidně můžu Carle, ale vezmu si auto", řekl Mark. ,,To teda nevezmeš, zůstane pěkně u mě a už ti ho nikdy nepůjčím, stejně jsem ho v podstatě celý koupil já, takže bude u mě"! Řval Carl. ,,To bohužel nejde Carle", řekl Mark. ,,Proč by to nešlo"? Odpověděl Carl. ,,Sakra chlape copak si neuvědomuješ co jsme dnes udělali?! Podělali jsme mafiána, musíme zmizet", řekl Paul. ,,Ale, ale co bude se mnou", řekl Carl. ,,No máš teď dvě možnosti. Buď se zašiješ doma, nejlíp ve sklepě a tam zůstaneš nějakou dobu, než situace utichne. Nebo pojedeš s námi", řekl Paul. ,,Ale kam jedeme"? naléhal Carl. ,,Na západ Carle", řekl Mark. ,,Cooo"? Divil se Carl. ,,Hele řeknu ti to jasně Carle. Pojedeš s námi na západ a tam se budeš moct skrýt. Za nějaké dva až tři měsíce se vrátíš a vše bude v pohodě", řekl Mark. Chvíli jsem jen nevěřícně koukal. ,,Tak to nééé"! Zařval Carl. Chytl jsem Marka pod krkem a chtěl ho přeprat. Ten se, ale nedal. Zastavil auto a odhodil mě. Poté mě Paul přetáhl po hlavě kanystrem a já na chvíli ztratil vědomí.
          Když jsem se probudil byly jsme už za naším domovem. Jeli jsme vstříc k západu. Zrovna jsme projížděli Greenbadem. ,,Tak co Carle už budeš v klidu"? Řekl Mark. Mlčel jsem. ,,Hele Paula to moc mrzí, že ti dal kanystrem po hlavě, ale nešlo to jinak", řekl Mark. ,,Jo omlouvám se Carle, kdyby to nebylo nevyhnutelný, tak bych to neudělal", řekl Paul a trochu se při tom pousmál. ,,Dobře", odpověděl uraženě Carl. ,,Super Carle, takže se stavíme někam na jídlo, už je skoro večer a my celej den nic nejedli", řekl Mark. ,,Co třeba k Altanovi na kebab", řekl Paul. ,,Jasně zajedeme tam, když už jsme v Greenbadu", odpověděl Mark. ,,Neříkal vám náhodou ten strážník, že nás tu už nechce vidět", vmísil se do rozhovoru Carl. ,,Neber ho vážně Carle, je to starej debil", odpověděl Mark. ,,Marku, jedeme radši jinam, nechci dnes zase riskovat", řekl Carl. ,,Neboj bude to v klidu", řekl Mark. To už jsem dnes určitě slyšel, ale co jsem mohl dělat. Nic.
          Přijeli jsme k Altanovi. Nebyl to špatný podnik. Altan svůj biznis rozvíjel dlouho a z prodeje u okýnka se dostal až do své vlastní restaurace. ,,Jdeme dovnitř už mám hlad", řekl Paul. ,,Víte, já vás dojdu, musím si ještě zatelefonovat do práce, abych jim nějak osvětlil tu dobu co budu pryč", řekl Carl. ,,Dobře Carle, ale klíče od auta si beru sebou, abys nám zas nechtěl zdrhnout", řekl Mark. ,,Jasně, něco mi objednejte, něco vegetariánského", řekl Carl. ,,Dobře", odpověděl Mark. Šel jsem si tedy zavolat. Sedl jsem si na lavičku přes ulici. Už jsem vytáčel číslo na šéfa, když jsem najednou něco spatřil. Na zdi vysela taková nástěnka a na ní byly napsány různé inzeráty. Chvíli jsem si je pročítal. Jeden mě, ale zaujal. Bylo na něm napsáno: ,,VYHROŽUJE VÁM NĚKDO? JSTE V NEBEZPEČÍ? POTŘEBUJETE OCHRANU?" Pod textem bylo číslo a vizitka. Na vizitce stál podpis, James White. To číslo nebylo na místní policii, ale zřejmě jeho osobní. Ten člověk asi opravdu pomáhá lidem a to i ve volném čase. Nedalo mi to a zavolal jsem mu:
          ,,Haló kdo volá" řekl White. ,,Dobrý den, tady pan Ingram, četl jsem vaší vizitku a...", nedořekl Carl. ,,Carl Ingram, potřebujete pomoc"? Řekl White. ,,Tak trochu", odpověděl Carl. ,,Týká se to těch sígrů Jacketa a Heriota"? Řekl White. ,,Tak trochu", přitakával Carl. ,,Dobře pane, kde jste, budu tam za 15 minut", řekl White. ,,Jsme u Altana v Greenbadu", odpověděl Carl. ,,Ty kurvy, tak oni se mi ještě takhle vysmívají, za chvíli jsem tam pane Ingrame, přeci jenom jste dobrý občan, dnes jste mi moc pomohl a s mým honorářem si nedělejte hlavu", řekl White a zavěsil. Šel jsem tedy k autu a opřel se o dveře. ,,Kohopak to tady máme", řekl někdo zamnou. Otočil jsem se a spatřil Petera Whita a jeho partu. ,,Vidím, že tu máme nezvané hosty nebo jsi tu sám", řekl Peter. ,,Vypadni odsud, za chvíli je tady tvůj strýc, tak se nechtěj dostat do průšvihu", odpověděl Carl. ,,Tady stařec asi neví s kým mluví, měl by dostat lekci slušného chování", řekl Peter. ,,Hele nestojím o problémy, jenom běžte pryč", řekl Carl. ,,Dave nauč dědu poslouchat", řekl Peter. Dave Collins se rozběhl a strhl mě na zem. Poté mi dal dvě rány pěstí. Klečel na mě a řekl: ,,Tak co uděláš teď starouši"?!

pokračování příště

Příběh Carla Ingrama - 4.část Odplata

          Po minulé události se mi Mark týden neozval. Chvílemi mi přišlo, že je všechno jako dřív. Chodil jsem do práce, večer shlédnul zprávy a šel spát. Snažil jsem se na to všechno nemyslet. Celkem se mi to dařilo. Ale jednoho dne v sobotu mi Mark zavolal: ,,Čau Carle, potřebuju aby ses ke mě za hodinu stavil." Ani jsem nestačil nic říct a Mark zavěsil. Sedl jsem do auta a jel k němu. Když jsem dojel k jeho domu, tak Mark už čekal před dveřmi. ,,Co se děje", řekl Carl. ,,Pojď dovnitř Carle, seznámím tě s plánem", odpověděl Mark. Když jsem vešel dovnitř, tak jsem spatřil, jak se to u Marka doma všechno změnilo. Neměl tam skoro žádné věci. Pouze stůl a dvě židle. Na stole leželi dvě velké tašky a tři zbraně. Lepší zbraně než předtím. Byl to pouštní orel neboli Desert Eagle.

          ,,Kde si je tady sehnal Marku, vždyť to muselo stát moc peněz", řekl Carl. ,,Proč myslíš, že tu nemám žádný věci", odpověděl Mark. Mlčel jsem. Mark si sedl a řekl mi svůj plán: ,,Takže jsem to všechno promyslel a zjistil, že jít tam je učiněná sebevražda. Proto jsem nám pořídil nějaký hračky, s kterými budeme mít alespoň mizivou šanci na úspěch. Naštěstí se mi podařilo kontaktovat jednoho z Oliho mužů, který nám slíbil, že když mu dáme domluvenou částku peněz, tak nám pomůže se dostat do domu. Dál je to už jenom na nás. Uděláme to tedy takhle. Já se dostanu s naším informátorem nepozorovaně dovnitř a pokusím se osvobodit Paula. Ty Carle půjdeš do domu hlavním vchodem. Sebou vezmeš tuhle tašku a předáš jí Olimu." ,,Proč tam nejdeme oba předem, když mu ty peníze vrátíme, on propustí Paula", řekl Carl. ,,Já mu nevěřím, musíme to udělat takhle, musíme se o to pokusit a ty mi Carle musíš věřit", řekl Mark. Napadla mě myšlenka, že bych z toho vycouval, mám já tohle vůbec zapotřebí? Když jsem se podíval na ty zbraně tak mi něco došlo, můžu tam umřít. Tady už nejde jenom o kriminál, ale i o můj život. U toho mi, ale došla ještě jedna věc. Můj život je pořád stejný, nemám manželku, mám už dvacet let tu samou práci, za ty samí peníze. Můj život nemá cíl. ,,Tak co Carle, jdeš do toho"? Řekl Mark. ,,Ano, jdu do toho", řekl Carl.

          Nasedli jsme tedy do auta a jeli. ,,Neměl bych jednu z těch zbraní dostat"? Řekl Carl. ,,Bohužel to nejde Carle, oni tě budou prohledávat a jestli u tebe najdou zbraň tak vytuší, že tam nejdeme s mírovými úmysly", odpověděl Mark. Pochopil jsem a uvědomil si, že to rozhodně nebude legrace. Po třech hodinách jsme dojeli na místo. ,,Tak v tomhle městě má sídlo", řekl Mark. Zastavili jsme na parkovišti u nákupního centra. Po chvíli k nám do auta někdo nastoupil. Byl to náš informátor a jeden z Oliho lidí. ,,Tak jdeme na to" řekl člověk. ,,Dobře tady jsou prachy", řekl Mark a předal mu balíček peněz. Poté jsme jeli k Oliho vile. ,,Tady nech auto" řekl člověk. Vystoupili jsme z auta a Mark mi předal tašku s penězi. ,,Ty běž k hlavnímu vchodu a zazvoň, očekávají tě, a Mark jde se mnou", řekl člověk. 

          Šel jsem tedy na to. Zazvonil jsem u hlavní brány. Dveře se ihned otevřeli a z domu vyšli dva lidé. Jeden z nich ke mě přiběhl a začal mě prohledávat. ,,Je čistej", řekl člověk. Vzali mě tedy dovnitř. Vypadalo to tam opravdu luxusně. Drahé koberce, vířivka a spousta sexy holek, myslím, že jsem tam zahlídl i jednu porno hvězdu. Přivedli mě k Olimu, který seděl na velkém bílem gauči společně se dvěma štětkama. ,,Tak jo holky, běžte se ošplouchnout do vířivky, já tam za vámi za chvíli dojdu" řekl Oli. Poté se podíval na mě a řekl: ,,Takže, ty jsi Carl, že." ,,Ano to jsem", řekl Carl. ,,Jsem rád, že se Mark umoudřil a vrátil mi to co mu nepatří, určitě ti pletli hlavu tím, že jsem jim ty peníze ukradl, ale já jim nabízel ať do toho jdou se mnou", řekl Oli. Mlčel jsem, nevěděl jsem co na to mám říct. ,,No koukám, že si s tebou moc nepokecám, tak mi dej ty prachy a vypadni", řekl Oli. ,,No dobře dám ti je, ale nejdřív propusť Paula", řekl Carl. Najednou na mě namířilo několik Oliho chlapů zbraň. ,,No tak chlapi nechte toho, Carl je určitě rozumnej chlapík, takže zprávu kterou mu teď řeknu, zcela jistě v pohodě přijme. Carle já ti Paula nevydám, ty dva zmrdi se mnou chtěli vyjebat a to si nemůžu nechat líbit. Ale Mark uznal chybu, a tak ho nechám na pokoji, nebudu ho hledat ani se ho nepokusím zabít. Ale nemůžete z toho vyváznout tak snadno, takže vám Paula nevydám, aby Marka ještě někdy nenapadlo udělat něco podobného", řekl Oli. Podal jsem mu tedy tašku a odcházel k východu.
          Dokázal jsem to, vyvázl jsem živý. ,,Děláš si ze mě prdel"?! Zařval Oli. Nevěděl jsem co se děje, ale teď na mě mířilo ještě více zbraní než předtím. ,,Nějaký problém pane", řekl jeden z Oliho poskoků. ,,No to si kurva piš, ty prachy jsou falešný"! zařval Oli. ,,Ale já o tom nevěděl, opravdu, nezabíjejte mě", prosil Carl. ,,Na to je teď už pozdě, zase jste se mnou chtěli vyjebat a to se mi přestává líbit. Možná si za to opravdu nemohl, udělal jsi, ale jednu velkou chybu. Věřil jsi Markovi a za to teď zaplatíš", řekl Oli a zvedl se z gauče. Vytáhl pistoli a namířil ji na mě. Tak takhle mám skončit? Má mě zabít drogový dealer? Už jsem se smířil s tím, že jsem mrtví když najednou... ,,Odhoď tu zbraň hajzle"! Zařval Mark, který stál společně s Paulem hned za Olim. Chvíli bylo ticho, nikdo neměl odvahu nic říct ani udělat. Mark držel hlaveň pistole Olimu u hlavy. ,,Schovejte ty kvéry chlapy"! Zařval Oli. ,,Jdeme", řekl Mark. Všichni jsme se pomalu přesouvali ven z domu. Mark stále držel Oliho jako rukojmí, Paul mu kryl záda. Mark ke mě přistoupil a dal mi tu třetí zbraň. Stále jsem byl z toho všeho v šoku, a tak jsem nemohl vydat ani hlásku. Vyšli jsme z domu až za hlavní bránu. Mark vzal Olimu zbraň a vytáhl lepící pásku, s kterou připoutal Oliho ke svodidlu. ,,Tak a teď honem pryč", řekl Mark. Dali jsme se na útěk směrem k autu. ,,Já tě stejně dostanu! Slyšíš! Všechny vás dostanu! I kdyby to měla bejt ta poslední věc v mim životě", křičel Oli, když jsme utíkali.
          Doběhli jsme k autu, nasedli dovnitř a já omdlel. Probudil jsem se asi za hodinu. Byly jsme už na cestě domů. Mark si všiml, že jsem při vědomí a řekl: ,,Paule dej Carlovi napít." Posadil jsem se a chvíli se rozkoukával. Podle cesty jsem poznal, že už jsme nedaleko domova.

pokračování příště