Příběh Carla Ingrama - 13.část Útěk do USA - 2/2

          Opět jsme se dostali ze svízelné situace, ovšem bez Paula Heriota, který zemřel. Mark vzal mobil a podal mi ho. ,,Napiš na tohle číslo, že dnes uskutečníme náš obchod", řekl Mark. Udělal jsem co mi řekl. ,,Kdo to je"? Řekl Carl. ,,Je to člověk, který nám zajistí náš přesun do USA", odpověděl Mark. ,,Já jedu také"? Řekl Carl. ,,Jasně, tady už nemůžeš zůstat", odpověděl Mark. Chvíli jsem mlčel a přemýšlel. ,,Víš Marku, já tady chci zůstat", řekl Carl. ,,To je blbost, musíš jet Carle, pravděpodobně tě tady hledají", odpověděl Mark. ,,To asi ano, jenže já bych nezůstal v této oblasti", řekl Carl. ,,A kam bys šel"? Odpověděl Mark. ,,Jeden můj známý... víš on teď bydlí na jedné farmě na jihu, zjistil jsem, že bych se tam mohl dostat trajektem z Borowbreaku, no a zkrátka bych na té farmě zůstal, pomoc se jim tam hodí, navíc tam budu v bezpečí před Oliho lidmi a policie mě tam hledat nebude", vylíčil Carl. Marka to zřejmě překvapilo, a tak mlčel. Nechtěl jsem jet do USA na Paulovi falešné doklady, byly určeny jemu, ne mě. Tenkrát jsem opravdu chtěl sednout na trajekt a odjet ke známému, nabízel mi to už dlouho, abych se přestěhoval k nim do zapadákova. Navíc by to byl po nedávných událostech balzám na nervy.
          Už jsme byly daleko od Horn Hills. I Mark vypadal klidněji. Teď jsme už ani neprojížděli vesnicemi, kolem silnice byly jen lesy a kopce. Po chvilce bloudění jsme minuli značku, na které bylo napsáno Borowbreak 20 mil. ,,Už tam budeme", řekl radostně Mark. ,,To ano", dodal Carl a usmál se. Vjeli jsme na most, který měřil skoro jednu míli. Byl to takový předěl. Tak nějak jsme s Markem věděli, že za tím mostem už budeme v bezpečí. Byl to skvělý pocit. V tu chvíli, když jsme se cítili nejvíc v pohodě a fajn, do nás vrazilo auto. Otočil jsem se za nás, ale skoro nic nebylo vidět, jelikož ho obklopovala tma, protože měl vypnutá světla. Musel jet za námi celou tu dobu. Vzápětí do nás vrazil znovu. Mark zrychlil, ale náš pronásledovatel udělal to samé. Vjel do protisměru a vrazil do nás zboku. Tím nás natlačil na svodidla u mostu. Mark nad autem ztrácel kontrolu. Ten člověk do nás vrazil ještě jednou. Naše auto ošklivě nabořilo do svodidla a zastavilo. Mark zkoušel nastartovat. Nešlo to. ,,Kurva nestartuje"! Zařval Mark. To auto zastavilo několik desítek metrů před námi na silnici a rozsvítilo světla. Někdo vystoupil z auta. Vyšel na světlo, jako by se nám chtěl ukázat. Nebyl to nikdo jiný než James White! ,,Ten kripl zatracenej", řekl Mark. To byl ten poslední člověk, kterého bych v tu chvíli chtěl vidět. Navíc po našem minulém setkání jsem pro něho už nebyl jen ubohý civilista. White vytáhl pistoli a začal střílet. Prostřelil přední sklo, a tak jsme se museli rychle vystoupit a přesunout za auto. Oba jsme byly skrčení za autem. Mark vytáhl pistoli, naklonil se a vystřelil. Whita jen těsně minul. White si uvědomil, že by se měl také krýt, a tak zalezl za svoje auto. Zvrhlo se to v přestřelku. Mě bohužel vypadla zbraň v autě, takže jsem se nemohl zapojit. White si stoupl, a tak Mark vykoukl, aby ho střelil. Jenže White byl rychlejší a trefil Marka do ramena. Mark se skácel a chytl si ránu. Jeho zbraň mu vypadla z ruky někam pod auto.
          White vylezl ze svého úkrytu a pomalu kráčel k nám. ,,Marku vstávej jde sem", řval Carl. Mark ale nemohl vstát, ztrácel hodně krve. White už byl u nás. Chtěl jsem po něm skočit a vytrhnout mu zbraň z ruky, jenže když jsem se k tomu chystal, tak mě White pěstí usměrnit k zemi. Ležel jsem a krvácel z obličeje. White si ke mě dřepnul a řekl: ,,Jak se sebou vůbec ještě můžeš žít ty nedochůdče." Poté mi přiložil zbraň k hlavě. ,,Zabil bych tě, ale tím bych ti prokázal obrovskou službu, jelikož bych ukončil tvůj bídnej, bezcennej a ustrašenej život Carle", řekl White a odložil zbraň. ,,Místo toho se budeš koukat jak odpravím tvého přítele, aby sis to mohl na smrtelnej posteli pořád dokola přehrávat, pořád a pořád", řekl White s úsměvem na tváři. Poté se obrátil k Markovi. Mark se už trochu zmátořil, a tak se plazil pryč, až k okraji mostu. White šel pomalu k němu. ,,Ale, ale ty se nikdy nepoučíš, zákonu přece neunikneš", řekl White a střelil Marka do nohy. ,,Tohle se ti líbí, takhle to chceš, myslíš, že Peter chtěl, aby jsi mu prostřelil stehno skrz na skrz", řval White a střelil Marka do druhé nohy. Přišel až úplně k němu. Mark ležel na kraji mostu a White stál nad ním. ,,Konečně, na tuhle chvíli jsem čekal tak dlouho. A ke všemu, kdo by si pomyslel, že se to stane právě teď. Až tě zabiju, tak dostanu dost slušně zaplaceno od Oliho, tvého přítele, vlasně bych měl spíš říct bývalého přítele. Už nejste přátelé, přestali jste být hned po tom co jsi mu ukradl ty peníze", řekl White. ,,Jdi.. do hajzlu", vyřkl Mark. ,,To není hezké, když budeš mluvit sprostě, tak se dostaneš do pekla, i když ty už to teď asi nezachráníš", řekl s úsměvem White. ,,Proč... proč... jsi na Oliho straně... vždycky to byl větší gauner než já", řekl Mark. ,,To ano byl, jenže měl na rozdíl od tebe mozek. Přišel zamnou před dvěma lety když vám ukradl ty prachy. Udělali jsme dohodu. Já vás budu držet zkrátka a on mi každý měsíc pošle můj podíl, což je určité procento z jeho zisků. Souhlasil jsem, protože jsem nedělal nic špatného, pouze jsem ho chránil, za což jsem byl po právu odměněn", řekl White. ,,Chráníš vraha a dealera drog, to ti přijde jako dobrá věc... místo toho pronásleduješ dva chudý kluky, kteří si jen chtěli splnit svůj sen... to kvůli tobě Paul zemřel, kvůli tobě teď Peter leží s prostřelenou nohou ve vězení, kvůli tobě si Carl prožil ten vůbec nejhorší týden svého života, všechny tyhle sračky si způsobil ty"! Řekl z posledních sil Mark. Tenkrát se ve mě něco hnulo. Všechno jsem to sledoval, když najednou se pod autem něco zalesklo. Byla to zbraň, která Markovi upadla. Natáhl jsem se pro ni a zkontroloval náboje. Byl tam jen jeden. Věděl jsem, že se nechci dívat na smrt svého nejlepšího přítele, a tak jsem si zbraň přiložil k hlavě. Najednou mi hlavou proběhlo něco co jsem nedávno od někoho slyšel: ,,Měl jsi někdy sen Carle? Sen pro který bys udělal cokoliv, aby se ti splnil? My ten sen máme. Ale potřebujeme k tomu prostředky. Nic víc, jenom prostředky a víru v to, že se nám ten sen splní."
          Ano, skutečně mi to tenkrát zachránilo život. Mark a Paul potřebovali prostředky a víru. V této chvíli jsem to byl já a zbraň, kterou jsem držel v ruce. Vstal jsem ze země. White vložil hlaveň své zbraně Markovi do úst. ,,Sejdeme se v pekle Marku Jackete", řekl White. Namířil jsem zbraň na Whita a vystřelil jsem. Trefil jsem ho do zad. White strnul. Já se rozběhl a strčil do něho, díky čemuž přepadl přes zábradlí a jeho tělo zmizelo v chladných vodách. Poté jsem se sklonil k Markovi. ,,Carle, Carle poslouchej", řekl Mark. ,,Jistě Marku mluv", odpověděl Carl. ,,Jeď do Borowbreaku... do doků v Borowbreaku.... měl by tam čekat chlápek jménem Čedar... řekni mu, že jsi Carl Ingram, on už bude vědět... dá ti falešné doklady. Musíš nastoupit na loď do USA... už dnes", mluvil z posledních sil Mark. ,,Marku né, co to říkáš, musíme do nemocnice, dají tě do kupy", odpověděl Carl. ,,Né, néé Carle, to už nepůjde... prosím příteli... nastup... nastup... na tu loď... a... splň náš sen", Řekl z posledních sil Mark. Poté si sáhl dozadu na krk. Vypadalo to jako by si něco vytrhl a teď to držel v ruce. ,,Vem... vem si to Carle... ty víš co to je...", řekl Mark a zemřel. Bylo to jako když jsme koukali na mrtvého Paula? Ne tohle bylo mnohem horší. Možná jsem si namlouval, že když Whita zastřelím, tak Markovi zachráním život, ale zachránil jsem ho jen sobě. Koukl jsem se co to Mark drží v ruce. Byl to ten čip. Mark ho měl celou tu dobu zabudovaný pod kůží. Vzal jsem tašku s penězi, nasedl do Whitova neporušeného auta a jel vstříc Borowbreaku. Když jsem tam po půl hodině dojel, tak už svítalo. Byla to dlouhá noc, zatraceně dlouhá, ta nejdelší v mém životě. Auto jsem nechal v docích a už jsem jen čekal. Na jednom místě u nakládací rampy stál pořád nějaký člověk. Nervózně přešlapoval a neustále sledoval čas na hodinkách. Šel jsem k němu. ,,Zdravím, vy jste Čedar"? Zeptal se Carl. ,,Jo to jsem a kdo jako máš bejt ty"?! Řekl Čedar. ,,Jsem Carl Ingram, Markův a Paulův přítel", řekl Carl. ,,Jo jasně, Mark mi o tobě říkal, no a kde vůbec Mark je"? Řekl Čedar. ,,Je mrtvej, stejně jako Paul", odpověděl Carl. ,,A sakra, to mě mrzí, no nic tady máš ty pasy, jo a ještě mi Mark říkal, že pokud by si sem přijel sám, mám ti dát tento dopis", řekl Čedar. ,,Dopis"? Divil se Carl. ,,Jóóó tady je a pospěš si, trajekt do USA jede za čtvrt hodiny. Takže od teď už nejsi Carl Ingram, ale Luke Hill", dodal Čedar a odešel.
          No a to je téměř konec mého příběhu. Nasedl jsem na trajekt a odjel do USA. Nebudeme si nic nalhávat první rok byl drsnej, musel jsem zkontaktovat nějaké lidi o kterých Mark psal v tom dopise. Mark byl očividně připraven na to, že možná nepřežije a já navíc zjistil, že se mnou vlastně celou tu dobu počítal. Ti lidé z dopisu byly z rozvíjející firmy, která se zabývala alternativní léčbou. Nějak se nám čip nedařilo dostat na trh, navíc peníze co jsem si přivezl padli na propagaci firmy, a tak bylo potřeba, abych nějaký čas pracoval. Po čase jsme se z toho dostali a získali patent na náš vynález. Potom se to odvíjelo pouze k lepšímu. Čip pomohl mnoha lidem po celém světě a já jsem se usadil v malém městečku v Louisianě, kde se mi daří skvěle. Oženil jsem se a se svojí ženou, která je mimochodem o dvanáct let mladší než já, mám dva syny. Dal jsem jim jména Mark a Paul. Občas jim vyprávím o jejich jmenovcích, kteří mi před lety změnili život. Naši firmu jsem pojmenoval Belief in Dreams (Víra ve Sny), aby mi každý den připomínala, moje poslání, které plním dvěma dávným přátelům. No a co se vůbec stalo s těmi lidmi, kteří nám šli tak neúnavně po krku? Krátce po příjezdu do USA jsem se doslechl o tom, že Oli Zigler skončil ve vězení. Někdo z jeho lidí ho prásknul, asi proto, že k němu po tom všem ztratili respekt. Peter White nakonec přežil. Jeho nohu, ale doktoři tak úplně nezachránili, takže z něho byl až do smrti kripl. Mimo to, většina lidí z jeho party byla mrtvá a ti ostatní s ním už nechtěli nic mít. Časem jsem se doslechl, že se v roce 2022 předávkoval pervitinem ve svém bytě. Když si tak na to všechno vzpomenu, tak jsem smutný, ale i hrdý. Tenkrát to ze mě udělalo člověka, kterým jsem teď. Děkuji přátelé, že jste mi změnili život, já za to plním váš sen.

Konec

Příběh Carla Ingrama - 12.část Útěk do USA - 1/2

          Běželi jsme pryč. Směrem k východu, vstříc svobodě. Já a Mark jsme byli vpředu a Paul nás kryl. Museli jsme se rychle dostat pryč, jelikož se k věznici blížili další policejní jednotky. Do vchodu vběhli dva policisté. Paul jednoho z nich zastřelil. Ten druhý začal střílet, ale byl rozrušený, a tak se netrefil, proto si Paul stihl přebít a zastřelit i jeho. Vyběhli jsme ven z policejní stanice. ,,Carle kde je auto, neříkej, že jste sem přišli pěšky", zařval Mark. ,,Pojďte za mnou", řekl Carl. Doběhli jsme k autu a nastartovali. ,,Carle doufám, že máš ty prachy", řekl Paul. ,,Jo jsou v kufru", odpověděl Carl. Paul vystoupil a peníze přenesl z kufru na zadní sedadlo. ,,Jedem", zařval Paul. Vydali jsme se na západ k Borowbreaku. V autě všichni mlčeli. Asi jsme každý měli o čem přemýšlet. Ticho prolomil až Mark: ,,Ty Carle". ,,Jo", odpověděl Carl. ,,Díky". řekl Mark. Tenkrát jsem pocítil takový zvláštní pocit. Bylo to asi z toho, že jsem konečně jednou udělal dobré rozhodnutí. Zřejmě poprvé v životě. Jeli jsme mlčky dál, jenže se vyskytla další komplikace. Na silnici před námi zastavovala řidiče silniční hlídka. ,,Kurva, do prdele, už zase, co teď"? Řval Paul. ,,Ještě je čas, Carle támhle odboč", řekl Mark. Sjel jsem tedy z hlavního tahu směrem k okrskám. ,,Víš jistě, že se tam tudy dostaneme", řekl Carl. ,,Jo dostaneme, ale budeme muset projet přes pozemek zrušeného masokombinátu", řekl Mark. ,,Je v tom nějakej problém", řekl Paul. ,,No mohl by bejt, ty zasraný masňáci se odtamtud nechtěj hnout, možná budeme mít problém", odpověděl Mark. ,,Tak to abychom jeli jinudy ne"? Řekl Paul. ,,Jo ještě znám jednu cestu, můžeme jet po hlavním tahu, skrz policejní hlídky debile"! Odpověděl Mark. ,,Vyhul mi", řekl Paul. ,,V klidu chlapi, nechte toho, musíme se teď soustředit na něco jiného. Jak to vlastně Marku víš, že to tady je"? Řekl Carl. ,,V poslední době jsem sem jezdil, dalo se tušit, že budeme potřebovat plán B", odpověděl Mark.
          Po půl hodině jsme dojeli k masokombinátu. Brána byla zavřená. ,,Co teď", řekl Carl. Mark vystoupil a zaťukal na bránu. Otevřel nasranej chlápek a řekl: ,,Co tady chceš"? ,,Chtěli bychom projet vašim sídlem, zaplatíme", řekl Mark. ,,No dobře", odpověděl masňák. Mark vešel do auta a z tašky vytáhl 100 €. Předal je masňákovi a ten otevřel bránu. Vjeli jsme dovnitř. Vypadalo to tam jako sídlo gangu, což asi i bylo. Ti chlápci se teď živili kriminální činností a vybíráním mýtného. Najednou nám před auto vstoupil další masňák. ,,Budete muset zastavit", řekl Masňák. ,,Ale proč"? Odpověděl Paul. ,,Je malý problém se zadní bránou... nejde otevřít... víte", řekl masňák. ,,Dobře, tak mi zajedeme k bráně a počkáme tam, dokud to neopravíte", řekl Mark. ,,Ne! Prostě počkáte tady"! Zařval masňák. Zůstali jsme v autě. ,,Sakra Marku, nějak se mi to nelíbí", řekl Paul. ,,Má pravdu, ten chlápek byl hodně nabroušenej, něco na nás chystá", dodal Carl. ,,Nebojte se, v klidu, tihle chlapi jsou jen trochu víc nervózní a navíc jsou to idioti", odpověděl Mark. ,,Co když nás napráskají poldům", řekl Paul. ,,Neee, to není jejich styl, s policií nevyjednávají, dokonce ani s jinými gangy, mají tady uzavřenou společnost a starají se jenom o svoje zájmy", řekl Mark.
          Čekali jsme už deset minut. ,,Sakra to je doba", řekl Paul a zapálil si cigaretu. Já sledoval okolí. Ten chlápek co nás zastavil, furt kecal do telefonu. Řval tolik, že ho bylo slyšet. Kecal furt něco o mase. Zasranej vidlák. Po chvíli zavěsil. Do minuty mu, ale někdo opět volat. Zvedl to, jenže tentokrát volal asi jen deset vteřin a strašně potichu. Přestávalo se mi to líbit. Kdybychom prostě ujeli, bylo by to nejlepší. ,,Hej mladej dej mi cigáro", zařval masňák na Paula. Paul chvíli mlčky seděl a pak řekl: ,,Ále, aspoň se protáhnu". Vystoupil z auta a přišel ke skupince masňáků. ,,Tady máš tu cigaretu. No a teď když jsme přátelé, mohli byste nás už odsud pustit", řekl Paul. Masňáci se začali nahlas chechtat. Paul se ironicky pousmál a řekl: ,,To by stačilo sráči, my odjíždíme." Masňáci se zklidnili. ,,Tak hele ty malá kůpo hoven, odjedete až si to my budeme přát", zařval masňák. ,,Vážně a co řekneš na tohle", řekl Paul a vytáhl zbraň. Masňáci byly překvapený, ale jeden se usmál a řekl: ,,Haha, jo je vostrej, nevypadá tak, ale je vostrej, no tak jeďte." Paul se otočil a šel k autu. ,,Jeďte támhle doprava, ta brána vzadu je fakt rozbitá, čekali byste celou noc. Projedete tou budovou a dostanete se ven boční bránou", řekl masňák. Paul nastoupil a řekl: ,,No vidíte, už jsem to vyřešil." ,,No tak jedeme", řekl Mark. Jeli jsme tedy doprava a projeli polorozpadlou budovou. ,,Kde je ta brána", řekl Paul. ,,Něco v dáli vidím, není to brána, ale díra ve zdi zatlučená několika prkny", řekl Mark. ,,Sakra", zařval Paul. ,,Ty prkna vylomíme", odpověděl Mark. ,,Já vím, jen se mi už dnes nechce pracovat", řekl Paul. V tu ránu, nám někdo prostřelil pneumatiku a já ztratil kontrolu nad řízením. Zastavili jsme a vystoupili. ,,Co se to stalo", řval Mark. Poté se otočil a spatřil několik aut, která zastavila kousek od nás. Vystoupili z nich Peterovi a Oliho lidi. Několik masňáků s páčidly je následovalo. ,,Tohle už nebude prdel", řekl Paul. ,,Jedem pryč", řekl Carl. Mark se podíval na kolo u auta a řekl: ,,Nepůjde to, prostřelil to šikovně, tohle už jen tak nepojede." Peterovi lidi běželi směrem k nám. Schovali jsme se za auto a začali střílet. Mark a Paul několik lidí trefili, ale já opět ztratil odvahu, a tak jsem se jen skrčil za auto. ,,Pojďte zablokujeme jim cestu", zařval Peter a rozběhl se s ostatními k autu. Mark zamířit a trefil Petera do stehna. Peter začal strašně řvát a skácel se k zemi. Jeho parťáci ho zatáhli za auto do bezpečného místa. ,,Kurva zasáhl stehenní tepnu, musí rychle do nemocnice, jinak chcípne", řekl jeden z Oliho lidí. ,,Serem na něj, teď musíme dostat je", řekl druhý z Oliho party. ,,Ten debil starej White nám řekl, že jestli jeho synovec zařve, tak s námi zruší všechny transakce, vezmeme ho do nemocnice", řekl Oliho člověk. ,,Tak dělejte, čůráci, do píči... už mě odvezte... kurva", řval z posledních sil Peter a poté omdlel.
          Oliho lidi naložili Petera a jeli s ním do nemocnice. Na místě zůstal zbytek Peterovi party a několik masňáků. Paul a Mark jich většinu postříleli, a tak se masňáci stáhli. ,,Serem na to, nenechám se zabít pro několik stovek", řval jeden z masňáků. Mark to slyšel a řekl: ,,Oli jim určitě zaplatil, aby nás tu zdrželi a pomohli nás dostat, navíc si myslím, že v tom má prsty i James White." Na místě zbyli už jenom čtyři členi Peterovi party, kteří neohroženě stříleli do našeho auta. Jeden z nich měl dokonce brokovnici. ,,Musíme je sejmout a zmizet", řekl Paul. ,,Dobře se kryjou a navíc už skoro nemám náboje", odpověděl Mark. ,,Víš, během cesty jsem pod zadním sedadlem něco objevil", řekl Paul a vytáhl z kapsy granát. Mark se usmál a řekl: ,,Miř dobře." Paul se rozhlédl a všiml si, že kousek od od Peterových lidí, někdo odložil několik kanystrů. Paul se napřáhl a hodil granát, Mark zatím začal opět střílet, aby nemohli ustoupit do bezpečí. Granát dopadl asi dva metry od kanystrů. Jenže nevybouchl. ,,Tohle byla poslední možnost, jinej už nem...", nedořekl Paul, jelikož ho přehlušil výbuch. Kanystry tomu dodali grády. Všichni Peterovi muži byly mrtví a na místě kde stáli kanystry se zvedl obří plamen. ,,Super, zvládli jsme to" zvolal Mark. ,,Jo, jsem vážně dobrej", dodal Paul. ,,Tak jo, musíme jít, já a Carl zatím vylámeme ty prkna, Paule běž pro auto, jedno z nich ten výbuch přežilo", řekl Mark. Šli jsme tedy s Markem ke zdi a Paul k autu. Paul chtěl ještě obrat mrtvé o jejich zbraně či peníze, když najednou ho někdo vyrušil. ,,Nazdar hajzle", řekl někdo a praštil Paula teleskopickým obuškem do nohy. Paul se otočil a spatřil Davea. ,,Ty zasraná vyholená hlavo, ty jsi ještě na živu", řekl Paul. ,,To si piš a teď konečně zaplatíš za svoje činy", odpověděl Dave. Paul měl zlomenou nohu, ale i tak vstal ze země a řekl: ,,No tak se předveď ty srabe." Dave se úlisně usmál, zahodil teleskop a prokřupl si klouby na rukách. ,,Udělám z tebe dva malý", řekl Dave a dal Paulovi kopačku do břicha. Paul spadl k zemi, ale začal se smát. Dave ho tedy začal ručně zpracovávat. Po chvíli si klekl na Paula. ,,Tak co, jak se ti to líbí zmrde" zařval Dave a dal Paulovi další ránu. Jenže Paul se nepřestával smát. ,,Co je sráči, proč se tlemíš", řval Dave. ,,Víš Dave... mohl bych se smát tomu jak jsi tupej... nebo tomu, že vypadáš jako když tě máma porodila prdelí... to ne Dave. Jenom mě vždycky rozesměje ta představa toho, jak jsi tenkrát vtrhl do pokoje, kde jsem byl s tvojí ségrou. Víš, zrovna, když ses tam vlámal, tak jsem se udělal a ty jsi byl tak nasranej, celej jsi zrudl, kdyby ti v tu chvíli někdo nakreslil na hlavu čárku, vypadal bys přesně jako můj čurák", čekl Paul s úsměvem na tváři. Dave zrudl jako tenkrát a začal Paulovi bezhlavě mlátit do hlavy a u toho řval: ,,Zasranej... zasranej hajzle... zkurvysynu... mojí sestru a mě... si nikdy neber do sví zkrvavený, rozbitý huby"! Každou další ránou přidával Dave na síle a na rychlosti. U toho pořád něco řval. To už, ale Paul nevěděl... Já a Mark jsme doběhli k Daveovi. Mark ho nemohl od Paula odtrhnout. Dave byl jako buldok, když se zakousne tak nepustí. Proto ho Mark střelil do hlavy. Až tím jeho běsnění zastavil. Poté jsme pohlédli na Paula. Bezvládně ležel na zemi s rozmláceným obličejem. Byl mrtví. Je téměř jisté, že Dave dost dlouhou dobu mlátil do mrtvoly, jelikož Paulův obličej byl k nepoznání.
          Chvíli jsme tam s Markem jenom tak stáli a mlčeli. ,,Sbohem", řekl Mark. Hned na to jsme vzali peníze a nasedli do auta. Ještě než Mark nastartoval, tak jenom seděl a koukal před sebe. ,,Musíme jet Marku", řekl Carl. ,,Máš pravdu", odpověděl Mark a rozjel se směrem k výjezdu. Vím, že si teď říkáte, proč jsme se s Paulem nerozloučili nějak důstojněji, či jeho tělo nepohřbili. Víte, když jste na útěku před policií nebo před gangstery, tak se nemůžete zdržovat takovými věcmi. Ani věcmi co z nás dělají lidi. Spíš musíte dělat přesný opak. Tu noc jsme tam Paulovo mrtvé tělo nechat museli, to vím i teď a věděl to tenkrát i Mark.

pokračování příště

Příběh Carla Ingrama - 11.část Carlova volba

          Konečně jsem tedy věděl jak to se vším je. Mark měl Shellharshův čip a chtěl ho zneužít. Měl jsem plnou hlavu toho co se stalo, ale hlavně toho co na mě ještě čeká. Kdo by si pomyslel, že řadový pracovník z továrny toho za týden prožije víc, než za celý svůj život. Rád bych řekl, že jsem na tyhle sračky už moc starý, ale já si nikdy ničím podobným neprošel. Zatím jsem odpočíval. Brzy mě, ale vyrušil Shellharsh. ,,Carle je čas", řekl Shellharsh. ,,Dobře", odpověděl Carl. ,,Seznámím tě s plánem", odpověděl Shellharsh a podal Carlovi zbraň. ,,Myslíš, že ji budu potřebovat"? Řekl Carl. ,,Možné je všechno", odpověděl Shellharsh. Poté si sedl a vyložil mi svůj plán: ,,Takže Carle teď mě pozorně poslouchej. Je to strašně důležité, máme pouze jednu šanci je osvobodit. Zjistil jsem, že je zítra ráno chtějí převážet do Greenbadu, kde je White předá Olimu. Bohužel budou převáženi jako velmi nebezpeční vězni, určitě to tak zařídili na rozkaz Whita. Proto je bude doprovázet zabezpečená ostraha přes kterou se nemáme šanci dostat. Musíme je tedy zachránit ještě před převozem. Vyhledal jsem si momentální zabezpečení basy v Horn Hills a přišel na to, že se tam nachází jenom hrstka dozorců." Chvíli jsem nad tím vším přemýšlel. ,,Ale já myslel, že si Marka a Paula Oli už odvezl ze skládky", řekl Carl. ,,Ne, Oli měl nějaký problém s jiným kšeftem, a tak je zatím uklidili do Horn Hills a předávku dojednal v Greenbadu", odpověděl Shellharsh. ,,No dobře, ale jak se tedy dostaneme do toho vězení"? Ptal se Carl. ,,Na to tady mám další svůj vynález. Je to ovladač, který se za pouhé tři vteřiny nabourá do každého systému. Když budeme potřebovat otevřít dveře, stačí nám k tomu pouze tato věcička", vyložil Shellharsh. ,,Co když tam budou dveře na klíč"? Zeptal se Carl. ,,Těch tam je jen velmi málo, celé vězení je automatizované, kdo by to řekl u takového malého města. V celém vězení je pouze deset trestanců, z toho Mark a Paul jsou ve vazbě", řekl Shellharsh. Nevěřil jsem svým uším, Shellharsh se opravdu vyznal.
          ,,Co mám dělat já"? Řekl Carl. ,,Ty budeš řidič, ale i tak půjdeš se mnou dovnitř, krýt mi záda, a tak podobně. Já se o ostrahu postarám, ty budeš mým ovladačem otevírat dveře. Je to jednoduché, jenom zmáčkneš jedno tlačítko a je hotovo. Až osvobodíme Marka s Paulem a dostaneme se do auta, musíme jet co nejrychleji do Borowbreaku", řekl Shellharsh. ,,Dobře, rozumím", řekl Carl. ,,Tak jdeme", odpověděl Shellharsh. Nasedli jsme do auta a jeli k Horn Hillské věznici. Byla už skoro půlnoc, když jsme dorazili na místo. Shellharsh vystoupil a šel prozkoumat terén. Jakmile se vrátil řekl: ,,Jdeme na to, auto nech tady a pojď za mnou." To vězení v podstatě ani vězení nebylo. Byla to taková policejní stanice se zvýšenou ostrahou. Tu noc nám, ale vše hrálo do karet. Všichni policisté zřejmě pátrali po Hurlym Reidovi, uprchlému vězni z nedaleké věznice, na nějž nás upozornil policista před příjezdem do Horn Hills. Přišli jsme ke vchodu a já poprvé uplatnil Shellharshův vynález. Dveře se skoro ihned dali bez problémů otevřít. ,,To je kvalitka a ani se nespustil alarm", zasmál se Shellharsh. Postupovali jsme dál. Zpoza rohu vyšel policista. Shellharsh neváhal a střelil ho do hlavy. Měl pistoli s velice účinným tlumičem, proto to nenadělalo tolik hluku. Neohroženě jsme postupovali dál. Já otvíral další a další dveře, Shellharsh čistil cestu. Popravdě nebylo co čistit. Troje dveře, kterými jsme prošli byly absolutně bez jakékoli ostrahy. ,,Kde sakra všichni jsou", řekl Shellharsh. ,,Aspoň to sfoukneme dřív", odpověděl Carl. Najednou se Shellharsh zasekl. ,,Co se děje"? Zeptal se Carl. ,,Ále, jenom si musím vzpomenout kudy jít teď", odpověděl Shellharsh. Začal se hrabat v mobilu a hledat plány budovy. V tu chvíli vyšli z bočních dveří dva policisté. Začal jsem střílet, ale nikoho jsem netrefil. Policisté se začali krýt a stříleli po nás, navíc se spustil alarm. ,,Kurva, do hajzlu, Carle ty kreténe, neumíš mířit"?! Řval Shellharsh. Dali jsme se na útěk. ,,Teď musíme riskovat, zkusíme tyhle dveře", řekl Shellharsh. Vběhli jsme do nich a uviděli je.
          Stáli tam Mark a Paul, ale u hlavy měli oba pistoli. Hlídali je dva hoši z Peterovi party. ,,Stůjte zmrdi nebo vaši kamarádi zemřou", řekl jeden z nich. ,,Tak dobře, dobře klid", řekl Shellharsh. ,,Hoď nám sem zbraň", zařval druhý z nich. Shellharsh zbraň opravdu hodil, ale trefil s ní do hlavy jednoho z nich, poté pohotově vytáhl druhou zbraň a druhého z nich zastřelil. Po ráně do hlavy se ten druhý potácel, a tak ho Shellharsh pohotově dorazil další ránou. Poté spočinul jeho pohled na Marka a Paula. Přistoupil k Markovi a přiložil mu pistoli k hlavě. ,,Tak dělej hajzle, dej mi ten čip", řekl Shellharsh. ,,Zabij mě, ale nikdy se nedozvíš kde je", odpověděl Mark. ,,Notak Marku, řekni mu to, on vám pomůže se odtud dostat", řekl Carl. ,,Ten, že by nám pomohl, ne, ne, ne to ne, jde mu jenom o jeho čip", odpověděl Mark. ,,A tobě snad ne, Shellharsh ho chce využít ke správné věci Marku", řekl Carl. ,,Co ti všechno napovídal, o tom jak ho chci prodat americké vládě a zbohatnou na zničení světa"?! Řekl Mark. Překvapilo mě, že to Mark věděl. ,,Jen mu to řekni Shellharshy, řekni to nám všem, že to byl od začátku tvůj plán, to já ho chtěl využít k dobru", zařval Mark. ,,Neposlouchej ho Carle, on mi ho ukradl, proč by ho kradl, kdyby ho nechtěl zneužít", řekl Shellharsh. ,,To proto, že vím jaké jsi sadistické a bezcitné hovado, chtěl jsem před tebou svět chránit, a proto jsem to na tebe tenkrát nastražil, aby jsi skončil v pasťáku. Chtěl jsem před tebou svět chránit Shellharshy", řekl Mark. ,,Tak to si byl ty! To tys mě dostal do pasťáku?! Hnil jsem tam kvůli tobě! Ty kryso! Čip nečip, teď chcípneš", řekl Shellharsh a chystal se Marka střelit do hlavy. V tu chvíli se ozval výstřel. Shellharsh strnul. Krátce na to se skácel k zemi. Mark nevěděl co se stalo, myslel si, že je mrtvý, ale nebyl. Otevřel oči a spatřil Carla se zbraní v ruce. Ano, tenkrát jsem poprvé někoho zabil. Musel jsem si vybrat, jestli mám věřit Shellharshovi nebo Markovi a já si vybral Marka. ,,Teď jsme si kvit Calre", řekl Mark a poplácal mě po rameni. Poté si s Paulem pobrali zbraně. Hned na to jsme vyběhli ze dveří pryč.

pokračování příště

Příběh Carla Ingrama - 10.část Hacker z podsvětí

          Po nějaké době jsme dojeli ke starému domu. Bez řečí jsem následoval mého zachránce, který kulhal směrem dovnitř. V domě nebylo žádné vybavení a všude byl prach. Chlapík vešel až do zadní části domu, odhrnul koberec a odemkl poklop, který ležel na zemi. ,,Pojď za mnou", řekl tiše chlapík. Slezli jsme dolů po žebříku. Dole ve sklepení se nacházela skvěle vybavená místnost. Několik počítačů, spousta kabelů, prostě skrýš hackera. Chlapík otevřel skříňku odkud vzal lékárničku. Velmi rychle se ošetřil a usedl k počítači. Nedalo mi to a musel jsem se zeptat: ,,Kdo tedy vlastně jsi"? Chlapík mě poprvé neodbyl a odpověděl: ,,Moje jméno není důležité, jsem jenom jeden člověk, kterého Paul a Mark chtějí, ale zároveň nechtějí znát." ,,Jak to mám chápat"? Řekl Carl. ,,Já mám technologie a mozek, který umím používat, oni mají plán a prachy, takže se skvěle doplňujeme", odpověděl člověk. ,,Jak ti mám vlastně říkat", řekl Carl. Člověk chvíli mlčel ale nakonec tichým tónem odpověděl: ,,Říkej mi Shellharsh", odpověděl člověk.

          ,,K tomu co se teď děje si zasloužíš vysvětlení", řekl Shellharsh. ,,Cooo? Ty o tom něco víš"? Divil se Carl. ,,Ne ne ne... Carle Ingrame já o tom vím všechno", odpověděl záhadně Shellharsh. Najednou jsem měl s tím člověkem ještě horší pocit než předtím. ,,V klidu Carle, sedni si a vyslechni si můj příběh", pokračoval Shellharsh. Sedl jsem si tedy na gauč a poslouchal. Shellharsh si sedl naproti mě, zapálil bongo a dlouze do sebe vtáhl kouř. ,,Takže Carle, napřed ti musím říct, že vím o absolutně každé věci, co jste v posledních dnech prožili. Vím o tom, jak jste zachraňovali Paula z Oliho sídla. Nepovedlo by se vám to, kdybych se do toho nevložil a nesehnal Markovi člověka uvnitř. Také vím o tom, že tě poté unesli a dokonce se ke mě dostalo i to, že jsi je pak prásknul. Napravil jsi to, ale Whita teď máte furt za prdelí. Navíc se mu teď hodí, že po vás jde i jeho dlouholetý finanční partner Oli Zigler. Všechno jim teď hraje do karet. Jenže s něčím nepočítali. S něčím s čím jsem nepočítal ani já a to, že ty máš zatraceně tuhý kořínek Carle. Mám plán na to jak je odtamtud dostat, ale ještě tu je ta druhá věc... ta věc kvůli které mě vidět nechtějí... je to pomsta, kterou mi pomůžeš uskutečnit Carle Ingrame", řekl Shellharsh. ,,Chceš abych je zase zradil"?! Vykřikl Carl. ,,Ano"! Odpověděl Shellharsh. 

          ,,Je tu ještě druhý příběh, který se stal opravdu hodně dávno", pokračoval Shellharsh. ,,Co ti udělali tak hrozného, že se jim chceš pomstít, já myslel, že jsi na jejich straně", řekl Carl. ,,Ale ano jsem na jejich straně, jenom se postarám o to, že do US odjedou bez mého životního díla", odpověděl Shellharsh. To mě zarazilo, a tak jsem pouze seděl a dál poslouchal. ,,Stalo se to už strašně dávno, ale přijde mi, že se to stalo včera. Bylo mi v té době 14 let. Neměl jsem rodinu, žil jsem v děcáku. Kamarádil jsem se s místními lidmi. Mezi nimi byl i Mark. Dělali jsme bordel, chlastali, kradli... Byl jsem zběhlý v počítačové technice. Už tehdy jsem dokázal z mobilu hacknout stránky vlády. Asi jsem měl talent. Jednoho dne jsme se vloupali do bytu jednoho maníka, který zrovna umřel. Jak se ukázalo tak to byl také hacker. Nějakou techniku jsem si odtamtud odnesl. Jedna věc mě, ale zaujala nejvíc. Byl to nákres jakéhosi ovladače. Trochu jsem to prostudoval a zjistil, že ten člověk pracoval na něčem skutečně neuvěřitelném. Zřejmě neměl techniku, vědomosti nebo snad koule to sestrojit, jenže já si uvědomil, že je to výzva. Stačilo vytvořit jeden velice složitý čip. Přemýšlel jsem o tom několik dní a pak mě to napadlo. Už jsem věděl jak ho vytvořit. Byl tu, ale problém. Neměl jsem místo, kde bych mohl pracovat na výrobě čipu. Požádal jsem Marka, jestli by to nešlo u něj. Souhlasil. Dělal jsem na tom několik týdnů a čip jsem dodělal. Hotový čip jsem nechal u Marka. Jednoho dne se, ale vše zhatilo. Chytli mě jak jsem kradl a přesunuli mě do pasťáku. Když jsem se za rok vrátil, tak mi Mark řekl, že mu čip někdo ukradl. Neukradl. Mark za ten rok pochopil čeho je ten čip schopný. Ukradl mi ho on. Do Ameriky chce jet proto, aby na mém vynálezu zbohatl. To je věc, která by mi na tom vadila nejméně. On ho chce využít ke zlu. Prodá ho tamní vládě za několik miliard a ona díky němu získá velice nebezpečnou zbraň", vyprávěl Shellharsh. ,,A co ten čip dělá"? Čekl Carl. ,,Můžeš ho připojit k jakémukoli systému, třeba k mobilu. Čip vysílá vlny. Ty vlny jsou tak silné, že dokáží ochromit člověka. Ochromit ho tak, že se ani nepohne. Zvládne to také stvořit tlakovou vlnu, která rozrazí dveře či zeď. Bohužel je možné zesílit jeho účinek do nevídaných rozměrů. Kdyby se k tomu vláda dostala, mohla by zničit celý svět", řekl Shellharsh. ,,Jak jej můžeš, ale využít k dobru"? Řekl Carl. ,,Může třeba sloužit jako kapesní kardiostimulátor, nebo odstraňovat lidem z těla nádory. Stačí jen vědět jak ho nastavil, zvládne téměř všechno", řekl Shellharsh. Poté usedl k počítači a řekl: ,,Teď jdeme připravit náš plán."