Vnitřní Poet - Scribbler v depresi?

          Minule jsem psal báseň. Možná jsem byl omámený jakýmsi pocitem. Pocitem který jsem po tak dlouhé době zase rád cítil... a je to tu zas... Scribbler se opět zmýlil. Mám to v píči... nebo si to jen myslím a užírá mě to čím dál víc. Nic pro mě teď nemá smysl... nic ani hledat nový smysl žití... žití nebo přežívání. Kdo jsme aby jsme mohli vědět co je náš životní smysl. Každý z nás se občas cítí jako bůh. Zrovna teď mám pocity úplně opačný... jako kdybych ležel v té nejspodnější sféře všeho bytí. Kdybych měl sílu tak brečím jako malej kluk... joo kéž by... pláč by mi pročistil duši. Proto píšu... opět a zase vnitřní poet... jo kdybych tak věděl jak ji dostat ze své mysli... nejde to. Zakořenila ve mě... nejde přestat myslet na její křivky a na její... na její úsměv... joo na její úsměv ten chybí mi nejvíce. Zní to divně a tak nějak jako klišé, ale přesně to je to co bych chtěl v tuto chvíli nejvíce vidět a žít v tom, že vidím její rozzářené oči a tu její pihu........... Už je to pryč a já se musím zvednout a jít dál. Je to těžké... je to jako kdybych se chtěl zapřít dlaněmi o zem, ale na ní leželo tisíc hřebíků, které mi probodávají ruce a brání mi se vzchopit. Kdybych věděl jak tu bolest překonat... bohužel mě to ranilo moc silně... a jakoby všechny ty zklamání z dřívějška, zase vypluli na povrch. Ano vím, život není spravedlivý a nikdy nebude... nikdy. Jenom s tebou jsem to cítil... s tebou jsem cítil ten pocit jako nikdy... ten pocit který jsem v životě nepoznal. Byl jsem si tvojí láskou jistý jako ničím jiným v životě... nikdy jsem nepoznal nic tak emotivního, jako tvoje dotyky a... však ty víš. Ranilo mě to víc než ztráta první lásky... asi proto, že jsem jí nemiloval ani z daleka tolik jako tebe. Nebo je to něčím jiným? Kdybych tak věděl. Nejde ani o to, že jsem se kvůli tobě změnil... změnil a byl schopný měnit se dál... že jsem zase po dlouhém čase pochopil co je milovat... že jsem všechno co pro mě mělo smysl přesunul na druhou kolej abych tě udělal šťastnou. Nestačilo to a já se teď cítím jako podvedený. Jak kdyby mi něco ukradlo všechny šťastné pocity. Veř, že já toužil po tom vyměnit ty noci plné náhodných úletů a ty rána probouzení s kocovinou... všechny ty náhodný čubky, který jsem nemiloval a nikdy milovat nemůžu... všechny bych je vyměnil za jedinou noc s tebou... za jediné probuzení vedle tebe... i kdyby jsme spolu neměli prohodit jediné slovo, stačil by mi ten pohled... ten pohled na to jak ležíš vedle mě... bohužel tahle vize mi každým dnes víc a víc uniká...

Škola v East Side - 2. část

          Stan seděl v parku ještě další hodinu. Pořád nemohl uvěřit tomu co viděl. On není člověk, který by se sesypal, když vidí něco odporného, ale tohle je extrém. Do toho všeho mu běželi hlavou strastiplné myšlenky o tom, jestli ho náhodou někdo neviděl, když utíkal pryč. ,,Už mě určitě hledají", panikařil Stan a neklidnou chůzí mířil směrem k domovu. Jakmile vyšel z parku, zbývalo mu už pouze přejít hlavní třídu, aby byl ve své čtvrti. V tu chvíli zahlédl policejní vůz. Začal se potit. ,,Co když si jedou pro mě", vzrůstala ve Stanovi nejistota. Policejní auta potkával několikrát denně a nebral na to příliš zřetel, ale teď byl podělaný strachy. Navíc začali zpomalovat. ,,Ach neee, jedou si pro mě", umíral strachem Stan. Policejní auto zastavilo. Stan pohlédl do čelního okna a policista na něj cosi gestikuloval. ,,Co to dělá?", zamyslel se Stan. Najednou policista stáhl okénko a řekl: ,,Tak půjdeš už nebo tu budeš stát celej den." Stan zprvu nepochopil, ale když se pohled policisty zastavil na přechodu, tak si uvědomil o čem mluví. ,,Joo... joo... půjdu", koktal Stan a vkročil na přechod. Byl z toho všeho tak vynervovaný. Ani si neuvědomil, že stojí na přechodu, přes který chodí každý den. ,,Sakra ty poldové si museli myslet, že jsem sjetej", odfrkl si Stan. Doma se mu neudělalo o nic lépe. Celý den seděl ve strachu ve svém pokoji a jakoby čekal kdy si pro něj přijdou. Nepřišli. 

          Ráno vstal jako obvykle a vydal se do školy, poněkud klidnější, ovšem velmi ostražitý. Jeho klid se rozplynul ve chvíli, kdy před školou spatřil několik policejních aut. ,,Musím zmizet", pomyslel si Stan. V tu chvíli si ho všimli jeho tři přátelé. ,,Hej Stane, tak kde si", volal Curtis. Stan se vydal směrem k nim. ,,Co se to tu děje", řekl Stan. ,,Leslie je mrtvá", řekl Joel. ,,Vážně? a kdo to... vlastně... co se jí stalo?", ptal se rozpačitě Stan. ,,To nevíme, ale školník říkal, že ji našli mrtvou na záchodech", odpověděla Sandy. ,,Tak to je drsný", řekl Stan. ,,Jo to je Stane... víš nic mi do toho sice není, ale nebyl jsi za ní včera?" řekl podezíravě Joel. Stana polil pot. Má jim to říct nebo ne. Rozhodl se, že ostatním zalže: ,,Jooo já k ní šel, ale nějak nebyla můj typ... totiž ani na jednorázovku, a tak jsem to nechal plavat", odpověděl Stan. ,,Nechal plavat? to je zajímavý slovní obrat", usmál se Joel. Stan nabil pocitu, že o tom Joel ví, jakoby ho viděl utíkat z místa činu. ,,Víš Stane, Leslie byla moc šikovná a milá dívka, ten kdo tohle udělal je skutečná zrůda", řekl Joel. ,,Ano... to máš pravdu Joely", odpověděl Stan. ,,Myslím, že ten kdo v tom má prsty si nezaslouží chodit po stejné zemi jako my, měl by se smažit v pekle", dodal Joel. ,,Naprosto s tebou souhlasím", přitakával Stan. ,,Vlastně bych ho nejradši zapálil za živa a..." nedořekl Joel, jelikož mu do toho skočil Curtis: ,,Když jsme u toho zapalování, měli by jsme zapálit tohohle krasavce." Stan vytřeštil oči. ,,Oni to ví a tohle je jen hra abych se přiznal", problesklo mu hlavou. Rázem Curtis vytáhl z kapsy zapalovač a velký joint. ,,To je fešák, povedl se mi žeee?", chlubil se Curtis. Stan si oddychl. ,,Do hajzlu Curtisi tady to pálit nebudeme, nevidíš kolik tu je fízlů" okřikla ho Sandy. ,,Tak jdeme za roh", řekl Curtis. Za roh se nešlo, zastavil je totiž ředitel. ,,Poslouchejte, dnes je škola uzavřena, stal se tu určitý čin a je třeba jej pořádně prošetřit", řekl ředitel Wood. ,,Chtěl jste říct, že policie musí odklidit tu mrtvolu", řekl Joel. ,,Už zase... já toho školníka vážně vyrazím... je to horší drbna než báby v kantýně... no zkrátka s vámi nesmím o nastalé situaci mluvit, užijte si volný den", brblal ředitel Wood. 

          Parta se odebrala do parku. ,,To je skvělý, den volna, už se těším až to odpálíme lidi", jásal Curtis. ,,Curtisi, ve škole kam chodíme zemřel člověk a navíc žena, co když tam řádí nějaký masový vrah, můžeme být na řadě", obávala se Sandy. ,,No tak Sandy, až se budeš vznášet, tak ti to bude jedno a víš co? zajdeme i pro pivo, když je ten den volna", odpověděl Curtis. Stan s partou přišli k malému obchodu s lihovinami. Nakoupili mimo piva i chipsy, aby po zeleném opojení ukojili svůj hlad. V parku se Curtis dočkal a zapálil svůj výtvor. Všichni kecali, pili pivko a na nějaký školní incident nemysleli. Možná až na Stana. Toho si všimla Sandy. ,,Stane co se děje? vypadáš strašně a vůbec se nebavíš", zajímala se Sandy. ,,Ale to nic, já jen nejsem ve své kůži", odfrkl si Stan. ,,Sandy má pravdu Stane, koukáš jako by jsi viděl mrtvolu", řekl Josh. To už bylo po několikáté co mu Josh naznačil souvislost s vraždou Leslie. Stan vypěnil: ,,O co ti jde Joshy?! Nooo?!Co chceš kurva slyšel, že jsem ji zabil?! To, že jsi mi ji včera doporučil neznamená, že jsem ji zabil! Já jí nezabil, proč bych jí měl zabít, tak mi přestaň neustále předhazovat, ty tvoje slovní hříčky a podezřívavé argumenty!" Rázem bylo po poklidné konverzaci. ,,Sakra Stane co to do tebe vjelo?" řekl nechápavě Josh. ,,Stane, chlape si ulít nebo co?" dodal Curtis. ,,Já... já se omlouvám lidi... já jen... není mi nějak dobře", odpověděl Stan a chtěl odejít. Poté si uvědomil, že doma by byl se svými myšlenkami sám. ,,Jsi dnes přehnanej Stane, mizím", řekl Josh a odešel. Stan neměl potřebu mu to rozmlouvat. Po odchodu Joshe se konverzace vrátila do starých kolejí. I Stan se teď více bavil. Bylo již pozdě odpoledne a parta stále seděla na místě, kde odstartovala den. Všichni měli už dost upito. ,,A já ti říkám... já ti říkám Stane... že Méďa 2 byl lepší než Méďa 1", řekl Curtis. ,,Ani náhodou chlape... dvojka je sice víc zahrnutá do současnosti, ale je to jako jedna dlouhá epizoda Griffinových" odporoval Stan. ,,Právě to se mi na tom líbí", podotkl Curtis. Stan načal poslední pivo a trochu se zamyslel. ,,Víte lidi, chtěl bych vám něco říct", řekl Stan. ,,Jen mluv zlato", usmála se Sandy. Stan dlouho mlčel, čímž upoutal pozornost svých dvou přátel. ,,Já něco vím o té vraždě", řekl tajemně Stan. Curtis a Sandy rázem změnili výraz svého obličeje ze ,,šťastně opilého" na výraz ,,jak to kurva myslíš". Stan jim povyprávěl co se předchozí den stalo. ,,To je hrozné, ale proč jsi to nikomu neřekl? měl jsi jít za ředitelem nebo na policii", řekla Sandy. ,,Já... já zpanikařil, prostě mě ten pohled tak vodvařil, že jsem se dal na útěk", vysvětloval Stan. ,, A to jsi neviděl z toho hajzlu někoho vycházet?", zajímal se Curtis. ,,Ne nikoho... vlastně počkej, ta malá smažka", vyhrkl Stan. ,,Cože?" řekli téměř současně Sandy a Curtis. ,,Když jsem šel k těm záchodům, tak do mě na rohu někdo vrazil. Nějaký prvák, u nosu měl ještě zbyteček toho sviňstva. Je téměř jisté, že si na hajzlu dával dávku. Možná ji zabil právě on." vyprávěl Stan. ,,No i kdyby ne, tak se máme od čeho odpíchnout, zítra si s ním zajdeme promluvit", řekla Sandy. ,,Jo a lidi, neříkejte o tom Joshovi, vypadá to, že pro něj Leslie byla víc než jen obyčejná uklízečka", řekl Stan.

pokračování příště

Vnitřní Poet - Skromné myšlenky Paula Scribblera

          Je to ten pocit, kdy nevíš co s tím.

          Ten pocit, kdy je má mysl spoutána jednou věcí... jednou osobou. 

          Jak kdyby mě uvěznila stovka zlatých klecí... na dobu neurčitou. 

Nemohu jíst, byť ani spát, a tak mi nezbývá než o tom psát.

Před mými zraky vidím tvůj úsměv, 

jenž rozzáří můj svět,

 tvé oči zářící povznášející energií, 

která mě pohání vrátit se zpět. 

Jsem v transu, když vzpomenu si na tvoji tvář... 

a na tvé tělo je to jak zář.

 Tvé boky a pevná ňadra... ach ty ňadra... 

skočil bych kvůli nim z třetího patra.

Tvůj krásný hlas já neslyšel již mnoho dní, 

a proto je ve mě ten zoufalý splín.

 Zas bych rád zaslechl tvůj nádherný smích,

osvěžující jako první zimní sníh.

 Moje touha roste každým dnem, kdy nemůžu tě mít vedle sebe, 

že nevidím tvůj upřímný pohled to zevnitř mě žere. 

Co je to za pocit, co mě tak spoutal,

asi jej neznám, proč jinak bych zoufal,

nebo jsem zapomněl, dávno zabil ho v sobě,

oživil ho plamen, který nacházím v tobě, 

v tobě, v tvé líbezné duši,

tvá roztomilá piha ti náramně sluší,

jednou snad získám, tvojí lásku a zájem,

teď mi už zbývá jít zase dále.

Škola v East Side - 1. část

        Uplynul sotva týden od začátku školy. Stan Hopkins, žák High East Side School (Střední škola na východní straně), se pomalým krokem mžoural do školy. Bylo pondělí po víkendu, a tak je jasné, že se mu vůbec nechtělo. Stan nebyl studijní typ. Většinou procházel s odřenýma ušima a několikrát dělal reparát. Když přišel ke škole připojil se ke skupince několika svých přátel. Jmenovali se Curtis, Joel a Sandy. Curtis, poloviční míšenec, byl Stanův nejlepší kámoš. Jeho hlavní zábava byla tráva, popřípadě hašiš. O víkendech měl však zálibu v nesrovnatelně větším množství trávy a hašiše. Joel je zase člověk, který má svůj specifický názor na věci ve svém okolí. Zkrátka ve všem co se stane vidí vyšší význam. Když mu Curtis pošle jointa, tak se to ještě víc stupňuje. Sandy je z nich patrně nejrozumnější. Jenže jakmile nastane víkend, tak se to o ní s jistotou říct nedá. Stan jí má rád, teď už pouze jako kamarádku s občasnými výhodami. Navíc chodí se Stanem do třídy, takže do těchto výhod spadá i pomoc při psaní jakýchsi nesmyslných úloh. ,,Čau lidi, jak je?" Řekl mírně rozmrzele Stan. ,,Na hovno kámo, dej si prda", odpověděl Curtis a podal mu jointa. Stan jej uvítal, v pondělí se rád po ránu sfoukne. Párkrát si potáhl a poslal to dál Joelovi. ,,Wow, sakra Stane viděl jsi ten kouř co z tebe vyšel, vypadalo to přesně jako... jako lebka", řekl Joel. ,,No tak Joeli, dej nám s těmi tvými mystickými kecy na chvíli pokoj", odsekl Stan. ,,Co se děje Stane, teda kromě toho, že je pondělí", řekla starostlivě Sandy. ,,Ále, ještě mám nějakou kocovinu, v sobotu jsme jeli s bratrancema do klubu na South Side. Kdybyste viděli těch kundiček a toho chlastu, tak byste zešíleli. Z té euforie jsem trochu přepálil začátek, a tak jsem byl potom dost mimo. Bratranec mě pak napumpoval nějakým svým likérem, no a ráno jsem se probudil na hajzlu celej pochcanej", vyprávěl Stan. ,,Tak to mohla bejt brutální kalba, závidím ti tví bratránky, mě na South Side ještě nikdo nevzal", řekl Curtis. ,,Joo, ale žádnej zásun", odvětil smutně Stan. ,,To nevadí kámo snad to vyjde příště", řekl Curtis. Stan se otočil k Sandy. Ještě než stihl cokoliv říct tak ho přerušila: ,,Ani na to nemysli, každou chvíli bych to měla dostat a na hajzlech na stojáka to s tebou dělat nebudu." ,,Ale no tak, dělali jsme to tak přece mockrát", žadonil Stan. ,,Z toho už jsem vyrostla", ušklíbla se Sandy. ,,Zvláštní, ještě před týdnem se ti to líbilo", špitl si pod vousy Stan. ,,Říkal jsi něco", řekla Sandy a probodla ho očima. ,,Jenom, že se právě zvonilo... jóó zvonilo se... měli by jsme jít", odpověděl Stan. ,,No tak zatím", řekl Curtis a odebral se do své třídy. ,,Mějte se, jo a Stane, jestli je ten tvůj problém tak naléhavej vyhledej uklízečku Leslie", řekl Joel. ,,Myslíš, že si budu užívat s nějakou uklízečkou", odfrknul si Stan. ,,No jak myslíš, ale dokáže splnit jakékoliv přání... jakékoliv", odpověděl Joel a zmizel ve své třídě.
          Stanovi to začalo vrtat hlavou. Joel většinou v těchto věcech nepřehání. Hned po hodině ho Stan vyhledal. ,,Řekni mi o ní něco víc", řekl Stan. ,, No, věk tak třicet, do uklízení nedává požadovaný elán, pravděpodobně měla dříve sny, které se jí rozplynuli před očima a skončila zde jako uklízečka...", nedořekl Joel, protože ho Stan přerušil: ,,Sakra, spíš mi popiš jak vypadá a navíc si vykládal něco o tom, že udělá cokoliv." ,,Jooo to udělá, na co si vzpomeneš, nic jí nepřijde nechutný", řekl s úsměvem Joel. ,,Počkej... tys jí šukal", řekl Stan. ,,Joo... párkrát... možná několikrát... několikrát za měsíc" mluvil Joel. Stan na moment zapřemýšlel a pak řekl: ,,No tak dobře, jak jí poznám." ,,Většinou stojí o přestávkách ve druhém patře u vitríny s trofejemi a předstírá, že je čistí.Vypadá jako Španělka, prsa tak trojky, pěknej a stále celkem pevnej zadek. Na zápěstí pravé ruky má vytetovanou růži, měl by jsi ji poznat", vyložil Joel. ,,Super, jdu na to", řekl nadšeně Stan. ,,Počkej!", zarazil ho Joel. ,,Co ještě?!", odvětil netrpělivě Stan. ,,Něž k ní půjdeš, kup krabičku cigár, kterou jí strčíš do kapsy. Potom se s ní domluvíš na tom kdy má čas", odpověděl Joel. ,,To jako nepůjdeme na věc hned?" divil se Stan. ,,A co sis myslel, nemá jenom tebe a navíc to dělá za krabičku cigár, čas si na tebe dnes udělá, ale hned to nebude, jo a řekni jí, že jsem tě tam poslal já", řekl Joel. ,,Dobře", odpověděl Stan. Poté se odebral na další hodinu. Hned jak skončila, tak vystřelil ze třídy jako blesk a hnal se do druhého patra k vitríně. Opravdu tam stála. Popravdě vypadala velmi dobře. ,,Joel nekecal" pomyslel si Stan. Přistoupil k Leslie a řekl: ,,Zdravím vás paní... uklízečko, tady pro vás něco mám", řekl Stan a strčil jí do kapsy krabičku cigaret. ,,Tak dobře, stav se ve dvě hodiny k záchodkům na konci chodby ve třetím patře", odpověděla Leslie. ,,Dobře... jo a posílá mě Joel", dodal Stan. Leslie na něj pouze mrkla a dál si hleděla svých věcí. ,,Ta musí mít péro, jestli šuká za krabku, jinak si to neumím vysvětlit", pomyslel si Stan.
          Zbytek dne Stan prospal ve třídě při výuce. Ve dvě hodiny se odebral k záchodkům. Na chodbě zrovna nikdo nebyl, a tak si v klidu vykračoval. ,,Tak a teď půjdu támhle za roh a na konci chodby už to bude", pomyslel si Stan. Z ničeho nic zpoza rohu vyšel rychlou chůzí jiný mladík a vrazil do Stana. Neřekl ani slovo a pokračoval dál. Stan poznal, že je sjetej, jelikož měl ještě zbyteček u nosu. ,,Zasraná smažka", pomyslel si Stan a pokračoval dál. Leslie u záchodků ještě nebyla, a tak zatím čekal. Ve čtvrt na tři se stále nic nedělo. ,,Sakra přišel jsem o krabičku" pomyslel si Stan. Ještě než odešel tak se podíval na záchod. ,,Jsi tu někde Leslie" zařval Stan. Nikdo se neozval. Už chtěl jít pryč, když si náhle něčeho všiml. Dveře od poslední kabinky byli pootevřené a jakoby z nich čouhali boty. Pomalým krokem se přiblížil k poslední kabince a otevřel dveře. Z toho co tam viděl se mu ihned navalilo. Ležela tam obnažená Leslie s hlavou v záchodě a kolem krku měla uvázaný na pevno utažený řemínek. Ruce byli připoutané pouty kolem mísy. ,,Co... to...", panikařil Stan a vyběhl ze záchodků. Běžel pryč, co nejdál od toho místa. Vyběhl ven ze školy a utíkal směrem k parku. Tam se zastavil. Chvíli se rozdýchával. Srdce mu bušilo a on stále nemohl vstřebal to co právě viděl.

pokračování příště