...Přes
počáteční obavy se nikdo nic nedozvěděl, Jim držel jazyk za
zuby. I tak si od té doby přišel James v partě odstrčený. Do
Toollgate už chodil jen zřídka a s nechutí. Toho si všiml Tony,
a proto k němu jednoho dne přisedl. ,,Tak co se děje chlapče?“
,,Ale nic Tony, dobrý všechno v pohodě,“ odpověděl James a
podivně se usmál. Tony si ho prohlížel a zřejmě analyzoval proč
James nemluví pravdu. ,,Co tvoje hlava?“ pokračoval Tony. ,,Nic
to nebylo, mám jen pár stehů.“ Tony se zatvářil vážně a
řekl: ,,Hele jestli jde o to, tak každýho jeho první zápas
změní, i když každý nezačíná proti úhlavnímu rivalovi jako
ty. Ale sakra, vždyť si z toho vyšel poměrně dobře o hodně
lépe než já při své premiéře.“ ,,Vážně? A jak jsi
dopadl?“ zajímal se James. ,,Tenkrát jsme hráli proti Newcastle
United. Hrálo se u nich a my prohráli 3:1. Ničeho jsem se tenkrát
nebál a tak mi přišlo jako dobrej nápad, abych se při rvačce
tlačil co nejvíc dopředu. Dopadlo to tak, že si mě vyzvedával
můj nasranej fotr v nemocnici, kde jsem skončil s polámanýma
žebrama, zlomenou rukou a s ksichtem plným modřin. I přes to mě
ještě ten den seřezal jak žito,“ vyprávěl Tony. ,,Jak ses k
tomu po takové nakládačce mohl vrátit?“ udivil se James.
,,Tenkrát mi bylo šestnáct, takže se mi šrámy zahojili rychle.
Za pár týdnu jsem byl zase v ochozech a fandil ještě víc než
kdy dřív. A co se týče rvaček, tak jsem zdaleka neztratil svojí
urputnost a houževnatost, pouze bylo potřeba lépe vyhodnocovat to,
jakým způsobem se do nepřítele obout,“ zakončil Tony a
poplácal Jamese po rameni. ,,Moudrý chlap,“ pomyslel si James,
,,jestlipak se v něm také probouzí to sadistické chování jako v
Jimovi.“...
Žádné komentáře:
Okomentovat