středa 22. února 2017

The Artist - 2. St. John´s

          Ano rozhodl jsem se téměř ve vteřině, pojedu do Kanady. Proč? Sám nevím asi proto, že nejsem srab který se bojí příležitosti. Ale o to ani nejde. Zkrátka už to chtělo změnu od každodenní rutiny. Sally brala můj odjezd poměrně skepticky i přes to, že jsme byly pouze kamarádi. Každopádně jsem věděl, že teď nechci nic jiného než chytnout tuhle šanci za pačesy. Byl právě předvečer dne kdy jsem měl odjíždět a zrovna mi přišla zpráva od Sally:

,,Ahoj Tysone."
,,Čau Sally"
,,Myslíš to s tou Kanadou vážně :O."
,,Ano Sally... myslím."
,,Takže tě měsíc neuvidím?"
,,Přesně tak Sally."
,, :-/ "
          Poté jsem Sally již nenapsal, jelikož nebylo v mých silách jí vysvětlovat to, že si svůj názor nerozmyslím. Možná když se na měsíc ztratím, tak konečně pozná co ve mě má, ale třeba si to pouze namlouvám. Slečna Priscilla mi naštěstí vše domluvila. Měl jsem pouze odcestovat do Prahy a poté přímým letem do Kanady do St. John´s. Škoda, že nemohla se mnou.
          I přes všechnu nervozitu jsem se těšil na něco nového, nepoznaného a záhadného. Kdybych tak věděl co mě čeká. Po náročném letu a výstupu na Mezinárodním letišti v St. John´s mi všechny tyto pocity přebila jediná věc a to potřeba útulné a měkké postele. Můj průvodce byl naštěstí pohotový, takže mě za necelou hodinu dopravil na místo ubytování. Bydlel jsem na nevelké koleji v poměrně klidné čtvrti města. I přes to, že bylo teprve odpoledne, ulehl jsem do postele tak rychle, že mě ani nenapadlo si nejdříve vybalit zavazadla.
          Probuzení u mě nastalo až pozdě večer, jelikož na můj pokoj nikoho dalšího neubytovali. Nebylo tedy nikoho kdo by narušil můj odpolední klidový režim. Měl jsem chuť na cigaretu, a proto mi přišlo na mysl, že bych si mohl trochu prohlédnout okolí koleje. Uvnitř na chodbách bylo jako po vymření, zřejmě byli všichni někde na párty. Aby také ne, co jiného dělat v pátek večer. Vyšel jsem proto ven a zapálil si cigaretu, přičemž jsem pozoroval dění na ulici. Na chodníku přes silnici vláčel pes svého pána, tak horlivě, že to vypadalo jako by jej venčil snad on sám. Opodál u popelnic si zase bezdomovec hledal něco k zakousnutí v popelnici. Všechno jsem to tak pozoroval, když najednou... jako bych zacítil něco, co tak důvěrně znám, něco od čeho si dávám v poslední době mírný odstup... ale sakra, tohle voní opravdu dobře, něco takového se u nás shání špatně. Nenápadně jsem se začal rozhlížet odkud ta slastná vůně pochází.

          ,,Hej dáš si taky?" Ozvalo se za mnou. Ohlédl jsem se a spatřil tam dívku. Brunetu s šibalským úsměvem a s jointem v ruce.

,,Jasně, voní to moc dobře."
,,To si piš, jeden z nejlepších místních modelů."

          Usedl jsem vedle té dívky a pozoroval jak šlukuje tu vonnou tyčinku plnou inspirace a radosti. Pohlédla na mě a podala mi ji. Měla pronikavé černé oči, i když momentálně trochu zarudlé. Hned po prvním potáhnutí mě zachvátil prudký kašel. A sakra, nic tak intenzivního mi plícemi dlouho neprošlo. Dívka opět nahodila svůj šibalský úsměv, při kterém se jí dělaly ve tvářích nezaměnitelné ďolíčky, a řekla:

,,Ale copak, to u vás nic tak kvalitního nekouříte a nebo jsi začátečník?"
,,*kašel* spíš momentálně neaktivní *kašel* kuřák."

          V tichosti jsme si užili tuto rituální chvíli plnou povznášejícího bafání. Ten stav byl úžasný, nikdy v životě jsem nebyl tak moc.

,,Tak jak se cítíš?"
,,Joo... jee... je to okay."
,,To vidím ∗smích∗ měl by sis na to začít zvykat, na Stephena chodíme vždy takto povzbuzení."
,,Jak víš, že jdu ke Stephenovi?" 
Dívka se usmála a odpověděla: ,,Slečna Priscilla mi řekla abych tě uvedla do obrazu Tysone."
,,Vážně a co ještě říkala?"
,,Abych na tebe dohlédla."
,,Tak to bys mě měla doprovodit na pokoj, protože jsem tak zkouřenej, že ani nevím kudy jít."

          Beze slova vstala a chytla mě za ruku. Pak mě vtáhla dovnitř. Přesně věděla kam jít, do pokoje 125. Usedl jsem na postel a vstřebávat momentální pocit. Po chvilce jsem si uvědomil, že dívka stále stojí mezi dveřmi. Můj pohled spočinul na její tělo. Můj zrak si jí pomalu prohlížel od od bot až po hlavu. Její dlouhé nohy v černých legínách, které nádherně přiléhali k jejím stehnům. V pase poměrně štíhla. Bílé tričko nebylo zcela upnuté, ale i přes to v něm vyniklo její nádherné poprsí. Mohla mít tak trojky. Můj pohled se dostal až na její obličej. Přejel jsem její šibalský úsměv až na ty černé oči.

,,Už sis mě dostatečně prohlédl?"
,,Jooo to si piš, jak dlouho už takhle vlastně civím?"
,,Dost dlouho na to, abych si všimla toho co ti vyrostlo mezi nohama."
,,Ehhhh", odfrkl jsem si.
,,Tak zase zítra Tysone", řekla a jako pokaždé předtím s úsměvem odcházela.
,,Počkej! Jak se jmenuješ?"
,,Vicky", řekla a odešla.

          Tak takhle jsem poprvé poznal St. John´s, možná mohla Vicky zůstat déle a zpříjemnit mi začátek, ale to bych si možná později tak neužil ty příjemné chvíle...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat