Můj příběh začíná jednoho podzimního večera. Na ten večer nikdy nezapomenu. Byl zrovna úplněk a já se trmácel lesem domů. Byl jsem opilý a sklamaný z odmítnutí. Prý nemám žádné city, pfff... možná má pravdu. Přemítal jsem o tom v hlavě a při tom se navátým krokem prodíral houštinami. I přes to, že les působil děsivě, tak já strach necítil. Bylo mi všechno jedno. V tu chvili jsem uslyšel zaskučení. Mé smysly se zbystřily. Co to mohlo být. V tu ránu zamnou něco proběhlo. Nemohl jsem se ani pohnout. Po chvíli mě, ale strach popohnal dál a já se rozběhl houštím pryč. Dostal jsem se do místa kde byly pouze stromy. Už je to dobré. I přes to mi srdce pořád buší. Zvolnil jsem krok. Snad už mi nic nehrozí. Domů to je ještě dálka. Pokračoval jsem dál. Po několika minutách jsem se zastavil. Potřeboval jsem močit, a tak mi nezbývalo než si stoupnout ke stromu a vykonat potřebu. Když jsem stál u stromu, tak jsem opodál v lese něco zahlédl. Tvor si mne všiml a rozběhl se mým směrem, a tak jsem se dal na útěk. Předemnou byla další houština, a proto mi nezbývalo nic jiného než do ni vběhnout. Ten tvor se stále přibližoval a já utíkal seč mi síly stačily. Při běhu jsem se neustále otáčel. Najednou na mě z boku něco skočilo a zaťalo mi to tesáky do ruky. Začal jsem úpět. Ten tvor byl menšího vzrůstu, v jeho tlamě jsem rozpoznal tesáky a na zádech měl trny. Vypadal jako velký pes, ale jako by přišel z pekla. Ten druhý tvor se na něho vrhnul. Byl to vlk, jenže ne jen tak obyčejný, dokázal se totiž postavit na zadní nohy. Stvůry se do sebe pustili a já tomu pouze přihlížel. Nakonec ten děsivý pes vlka zahnal. Poté se otočil ke mě a vycenil tesáky. Mé srdce bušilo stále víc a víc, bylo nemožné abych tohle přežil. Když už jsem myslel, že se mi rrozskočí, tak mě rázem polilo horko. Převalil jsem se na břicho a začal jsem skučet. Mé tělo se mění. Ze zad mi vyrostly ostny, z rukou se staly ohromné pařáty s dlouhými drápy a z úst mi vyhřezli tesáky. Stal jsem se jím, tím nelidským zhmotnením pekla. Má agresivita vzrostla až do nekontrolovatelné míry. Z tlamy jsem vypustil hlasitý skřek a rozběhl se hluboko do lesa.
Ráno mě probudilo vycházející slunce. Ležel jsem v lese úplně nahý. Co se to jen včera stalo?! Možná to byla pouze halucinace. Pohlédl jsem na svojí pravou ruku a spatřil otisky tesáků. Takže je to pravda, stal jsem se jedním z nich...
Žádné komentáře:
Okomentovat