Bylo ráno 24. prosince. Občané ve Veal City se pomalu začínali budit do nového dne. Jedním z nich byl i Matt Ross. Matt žil na konci města v malém oprýskaném domě. Vánoce, jako již tradičně, trávil pouze se svým psem. Byl to malý huňatý chlupáč, ale věrný a Matt jej považoval né za nejlepšího, ale za jediného přítele. Matt si přivstal z jediného důvodu, aby došel zakoupit do města kapra na osamělou štědrovečerní večeři. I přes to, že Vánoce pro něho nebyly svátkem radosti, tak se každý rok snažil držet tradicí, do kterých konzumace kapra k večeři dozajista patří. I přes to, že to byl člověk uzavřený a věčně zachmuřelý, tak se při chůzi městem snažil tvářit poněkud šťastněji. Lidé ve městě jej povětšinou znali, ale považovali ho za vyvrhel. Jakmile spatřili jeho zasmušilý obličej, obstarožní děravý klobouk, ošoupaný šedý kabát (na několika místech záplatovaný) a staré vojenské kanady, ihned přepli na opovržlivý výraz. Už to ani nevnímal, byl za ty roky již zvyklý, i když ho to uvnitř pořádně žralo. Dnes myslel pouze na to, jak si koupí kapra a odnese si jej domů. Nic jiného mu na mysl nepřišlo, a tak pohrdavé výrazy spoluobčanů přehlížel suverénněji než obvykle. U rybárny byl frmol. Vypadalo to, že si i spousta dalších lidí nechala koupi kapra až na poslední den. Matt přistoupil ke kádi a řekl: ,,Zdravím... Elliote, vzal bych jednoho menšího kapra." Prodavač ryb ho přehlédl a dál se vybavoval s dalším zákazníkem. ,,Elliote prosil bych jednoho kapra", řekl Matt, tentokrát o poznání hlasitěji. Elliot k němu přistoupil a nabubřele odpověděl: ,,Dobré ráno Matte... né, že bys mě překvapil, ale vážně jsem si myslel, že se aspoň na Vánoce oblékneš trochu svátečně a né jako trhan." Matt tuto urážku ještě přešel a již po třetí zopakoval: ,,Prosil bych jednoho kapra Elliote." Prodavač se usmál a hrábl do kádě. ,,A sakra... víš Matte... asi tě zklamu... bohužel tu pro tebe už žádného kapra nemám", řekl Elliot. ,,Co to pláčáš!? Vždyť se jich tu ve vedlejší kádi ještě několik mrská", odvětil Matt. ,,Jenže tyhle kapry tu mám uschované pro lidi, kteří si je již včera po telefonu zamluvili, měl jsi to udělat taky... promiň já zapomněl, ty pořád nemáš telefon, že ne", odpověděl Elliot a otočil se k jinému zákazníkovi. Matt ho silně chytl za rameno a zařval: ,,Neříkej mi, že tu nemáš jednoho navíc, vždyť víš, že si zde kapra kupuji každé Vánoce." Elliot se zatvářil poněkud vážněji a odpověděl: ,,Bohužel letos ne a teď mi tu už nezacláněj!" Matt pouze stál a upřeně sledoval Elliota. Tohle byla poslední kapka. Jakoby se teď všechny křivdy, které kdy utrpěl uvolnily. ,,Toho budeš litovat! Vy všichni budete litovat! Celý tohle prašivý město!" Zařval Matt a prodral se davem pryč.
Při odchodu strčil i do milého bezdomovce Hanka. ,,Co to děláte člověče", řekl Hank a oprášil se od sněhu. Hank byl místní bezdomovec. Každé Vánoce si přivydělával rozdáváním letáku v převleku za Santa Clause. Ve městě jej měli rádi. Nebyl to ten typ houmlesáka, který se přes den opíjí a svým vzezřením děsí děti obyvatel města. Lidé mu často hodili nějakou tu minci a on jim za to vždy srdečně poděkoval. Velmi rád se s nimi dával do řeči. Měl vytříbený humor a uměl pobavit jak důchodce, který právě prodělal dialýzu, tak i malého kloučka, který si cucá palec. ,,Ho, ho, ho Veselé Vánoce všem", křičel radostně Hank a při tom zvonil na rezavý zvon, který při sobě neustále nosil. Lidé kolem něho procházeli a házeli mu drobné. Hank se stále více usmíval a při tom sledoval ruch, před rybárnou. Najednou zahlédl neupraveného a třaslavého chlápka. Ochomýtal se kolem davu lidí, ale než ryby ho spíše zajímalo něco jiného. Ve vhodnou chvíli přiskočil k ženě, která čekala ve frontě a sáhl jí do kapsy, ze které vytáhl peněženku. Žena si toho nevšimla, a tak se chlapík chystal nenápadně odporoučet pryč, ale Hank to nehodlal nechat jen tak. ,,Haló lidi zloděj, hej ten chlap vám ukradl peněženku!" Křičel Hank z plných plic. Člověk se dal ihned na útěk. Hank mu byl okamžitě v patách. Nikdo jiný se za nimi nehnal, jelikož nechtěli přijít o své místo ve frontě, a tak radši utěšovali ženu, která křičela na celé kolo. Hank sice nebyl žádný mladík, ale rychlost stále měl. Hnal se za chlapíkem seč mu síly stačily. Člověk zatočil do uličky za jednu nechvalně známou nalévárnu. Zde ho Hank dostihl. Srazil ho k zemi a řekl: ,,Naval zpátky tu peněženku a nechám tě odejít." Chlapík roztěkaně přikývl. Hank povolil a chlapík ho odstrčil, jenže byl v pasti, za ním stála zeď, a přes Hanka by se nedostal. ,,No tak chlape, vrať to vždyť jsou Vánoce, čas dobrých skutků a ty místo toho okrádáš lidi. Dej mi tu peněženku a opravdu tě nechám odejít", řekl šlechetně Hank. Chlapík sáhl do kapsy a pohlédl Hankovi do očí při čemž řekl: ,,To zní dobře člověče... ale já si za to radši koupím další dávku!" Pohotově z kapsy vytáhl revolver a střelil Hanka do břicha. Hank zaskučel a padl na kolena. Feťák se dal pohotově na útěk. ,,Proč, proč já Bože", vyhrkl z posledních sil Hank a skácel se do kaluže své vlastní krve. Výstřel musel dozajista někdo slyšet, jenže jak se ukázalo tak jej nikdo neslyšel a nebo slyšet nechtěl. Hanka našel až po hodině barman z místního lokálu, který šel vyhodit odpadky.
Na místo byl zavolán místní šerif Bob Lafleur. ,,Tak co se tady kurva stalo", řekl bez ostychu Lafleur. ,,Když jsem vynášel odpadky, tak už jsem ho tu takhle našel", odpověděl barman. ,,No do prdele, další mršina bezdomovce a zrovna na Štedrý den", odpověděl s nezájmem Lafleur. ,,Víc toho nevím pane", řekl barman. ,,To mi chceš říct, že jsi neslyšel výstřel? Tenhle chlap tu leží minimálně hodinu, už hodinu mohla bejt ta mrtvola ve spalovně a já mohl už hodinu popíjet pivko, takže mě přestaň unavovat zřejmými věcmi a ser kurva smysluplný věty!" Zařval Lefleur. ,,Nooo víte pane, popravdě mám za sebou šesnáctihodinovou šichtu, a tak jsem si na chvíli zdříml ve sklepě na lehátku. Vzbudilo mě něco, to ano, ale nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost", odpověděl barman. Lafleur si zapálil cigaretu a klekl si k mrtvole bezdomovce. V klidu šlukoval a pozoroval jeho posmrtný výraz v obličeji. ,,No tak dobře balíme to, tu mrvolu odvezte do spalovny a byl bych velice rád, kdybyste mě dnes již z takovými prkotinami neobtěžovali, jsou Vánoce, chci mít trochu svýho zasranýho klidu", řekl Lefleur a nastoupil do auta. Ještě před odjezdem stáhl okénko a dodal: ,,Jooo a ten santovskej kostým vraťte charitě, oni do toho příští rok oblíknou jinýho vaguse."
Mezitím se o několik bloků dál snažila nakoupit poslední dárky slečna Marley Stephensová. Marley byla redaktorkou místních novin Veal Time. I přes to, že to není moc vyhlášený plátek, její práce se pomalu, ale jistě začínala dostávat do povědomí šiřší veřejnosti. Práci obětovala mnoho času, a proto nákup dárků nechala na poslední chvíli. I přes to se jí nakonec podařilo ukořistit mixér pro matku, krabičku kvalitních doutníků pro otce či skleněného páva pro mladší sestru. Vykračovala si spokojeně ulicí a těšila se domů, kde měla konečně pobýt trochu času s rodinou. ,,Slečno...", zaslechla zničeho nic Marley. Otočila se, ale za ní nikdo nebyl, a tak pokračovala dál. ,,Slečno, prosím..." ozval se opět hlas. Tentorkát si osoby všimla. V jedné špinavé postranní uličce se krčil nějaký chlapík. Nemohla vědět, že to byl právě ten samý narkoman, který zastřelil toho dne Hanka. ,,Je vám dobře pane?" řekla vlídně Marley. ,,Není, je mi příšerně", vzlykl feťák. ,,No dobře uklidněte se... jak se jmenujete", řekla Marley a přistoupila blíž. Feťák se na moment odmlčel, a pak s brekem řekl: ,,Jsem Dave." ,,Dobře Dave, teď mi v klidu řekněte co se vám děje", řekla Marley. ,,Jsem tak sám... bojím se, mám strach... nevím co se mnou bude večer, na Vánoce jsem sám ještě nikdy nebyl", pokračoval Dave v breku. ,,Nebojte se pane sám nebudete, jestli chcete navedu vás na místní charitu, tam se o vás postarají", řekla Marley s úsměvem na tváři. Dave na ní pohlédl a usmál se. ,,Děkuji vám jste milá... takhle hezky se ke mě už dlouho nikdo nezachoval", řekl s ubrečeným úsměvem Dave. Marley byla již od mala vlídná k lidem, i přes to, že v poslední době na to zrovna neměla moc čas. Byla proto ráda, že tímto svým přístupem někomu na Vánoce pomohla. ,,Mohl bych vás poprosit ještě o jednu věc", řekl Dave. ,,Ale jistě", odpověděla Marley. ,,Už dlouho mě nikdo neobjal... mohla byste... mohla byste mě obejmout", řekl Dave nejistě. Člověk sice měl špinavé šaty a vypadal, že již několik dní nespal a jeho zápach cítila na tři metry, ale byla tak unešená svým předchozím jednáním, že svolila. Přiblížila se k němu do uličky. ,,Alespoň vstaňte a neseďte u té popelnice Dave", řekla Marley. Dave vstal a pevně ji objal. I přes ten zápach se cítila povznesená. Najednou jí, ale stiskl opravdu pevně a zatáhl ji za kontejner. ,,Co to děláte", vykřikla Marley. ,,Drž hubu, jestli budeš vřískat tak tě podříznu", řekl Dave a vytáhl z kapsy nůž. ,,Neee, nech mě", pištěla Marley, ale nebylo jí to nic platné. Feťák jí nožem rozřízl kalhoty, přímo v místech rozkroku. Poté jí shodil na břicho a přimáčkl jí k zemi. ,,Teď si to užiješ děvko", řekl se zlověstným výrazem. Marley vykřikla, když do ní pronikl. Vlastně začala nelidsky vřískat. Feťak proto sáhl do jedné z jejích tašek a našel santovskou čepici. Pohotově ji zmačkal do kuličky a napěchoval jí Marley do pusy jako roubík. Poté se na ní vyřádil co mu síly stačili. Marley již dělily sekundy od toho, aby omdlela na nedostatek vzduchu, když najednou učítila jak se její genitálie plní tekutinou. ,,Udělal se", pomyslela si a omdlela.
Kolem poledne se domů vrátil Matt. Byl stále nepříčetný. ,,Toho budou litovat", mumlal pořád dokola. Vběhl do kůlny a začal něco horlivě hledat. ,,Kde to je, sakra tak kde to je", křičel Matt. Po chvíli vytáhl zaprášený santovský oblek. ,,No konečně", usmál se. Poté sáhl pod stůl a vytáhl mačetu. Byla náramně dobře udržovaná. Nejen, že byla nabroušená, nepostrádala ani lesk. Matt se následně oblékl do santovského kostýmu. Mačetu si strčil za opasek. ,,A teď hlavní chod", zamumlal s psychopatickým úsměvem na tváři. Otevřel starou dubovou skříň. V ní se nacházela pouze jedna velká krabice. Otevřel ji a spatřil to co měl celou tu dobu na mysli. V krabici se nacházela stará MG 34, ještě z doby druhé světové války. Matt ji vzal a odnesl do domu. Zde zbraň začal kontrolovat a čistit. ,,Vy za to zaplatíte, za to všechno...", mumlal si neustále pod vousy a při tom se věnoval svému kulometu.
Po poledni se Bob Lafleur doma připravoval na svůj vánoční program. ,,Haló Steve", telefonoval Lafleur. ,,Doufám, že to máš pro mě nachystaný kamaráde... ha ha ha." ,,Jistě Bobe", odpověděl Steve. ,,Dobře přijdu tam kolem páté hodiny", řekl Lafleur a zavěsil. Bob opravdu nebyl dobrý šerif. Jeho vánoční program zahrnoval vyzvednutí peněz z černých kšeftů, poté účast na ilegálním pokerovém turnaji, po čemž následovala návštěva místního strip clubu. Lafleur se nikdy neoženil, jelikož mu to jeho životní styl nedovoloval, a tak se místo milého a starostlivého šerifa stal postrachem všech děvěk ve městě.
Je čas pozdního odpoledne a Matt byl připraven na svojí odplatu tomuto městu. Začínalo se stmívat, což znamenalo, že je čas odejít. Ještě jednu věc musel udělat než opustí dům. ,,Blacku!" Vykřikl Matt. ,,Blacku, pojď ke mě pejsku", opakoval Matt do doby než jeho pes přiběhl. Matt jej vzal do náruče a chvíli ho hladil. ,,Budeš mi chybět pejsku, budeš mi chybět", opakoval Matt. Black mu olízl nos. ,,Bohužel to nejde... nejde to jinak pejsku... oni mi už moc ublížili... nejde to jinak... sbohem", řekl Matt a rychle škubnul rukama. Zlomil svému psovi vaz. ,,Nešlo to jinak Blacku... nešlo", řekl smutně Matt. ,,A teď jste na řadě vy!" Zařval s pokřiveným úsměvem Matt a vydal se z domu vstříc k městu...
Tou dobou vyšel Bob Lafleur z herny. Jelikož v turnaji prohrál dost peněz, tak se rozhodl, že je čas se přesunout do strip clubu. Když nasedal do svého auta tak na konci parkoviště zahléhl člověka, který se snažil drátem dostat do auta. Chvíli jej pozoroval, kouřil cigaretu a zvláštně se usmíval. ,,Dneska má někdo kurva pech", řekl si Lafleur. ,,A já naneštěstí pro něj už dnes nejsem ve službě", dodal Lafleur a odjel.
Mezitím byly na pozdní procházce městem Lilly a Carl. Chodili spolu již tři roky a bylo jim spolu opravdu dobře. Usedli v parku na lavičku a pozorovali zamrzlý rybník na němž se leskly odrazy světel pouličních lamp a vánočních světýlek. ,,Je to nádhera", usmála se Lilly. ,,To ano lásko, miluji tě", řekl Carl. ,,Já tebe taky", odpověděla Lilly a dlouze se políbili. Poté opět v tichosti sledovali zamrzlý rybník. ,,Víš Lilly, když jsme tu teď na tomto pohádkovém místě, chtěl bych ti dát vánoční dárek", řekl Carl. ,,Ale Carle, to si necháme na doma, navíc já pro tobe mám taky něco speciálního", vyhrkla nadrženě Lilly. ,,Né lásko, tohle teď nemyslím", odpověděl Carl. ,,A co tedy", řekla Lilly v očekávání. Carl si klekl na koleno a z kapsy vytáhl malou krabičku. Otevřel jí. Ležel v ní nádherný briliantový prsten. ,,Vezmeš si mě", řekl Carl. Lilly udiveně stála a usmívala se, po tváři jí dokonce stekla slzička štěstí. ,,Ach ano lásko, ano vezmu si tě!" Vykřikla Lilly a skočila Carlovi kolem krku. Líbali se a objímali. Když jejich eufórie trochu polevila, tak Carl pohlédl své dívce zpříma do očí. ,,Děkuji ti...", skoro ani nedořekl Carl, protože... Za ním stál santa Matt, který se k oběma milencům připlížil v okamžiku, kdy si vychutnávali vzájemné polibky. Carl stuhnul v křeči. On i Lilly pohlédli na jeho břicho a spatřili vyčnívající čepel. Lilly nemohla strachem vydat ani hlásku. Carl se snažil křečovitě otočit, aby spatřil útočníka, ale santa Matt mu pohotově trhnul hlavou, čímž mu zlomil vaz. Čepel mačety vytáhl a Carlovo tělo se bezvládně zhroutilo k zemi. Až v tomto okamžiku začala Lilly vřískat. Matt jí bez váhání chytit a hodil ji na zamrzlý rybník. Led pod ní, ale nepraskl, a tak se dala na útěk po ledové ploše. ,,Tak to néé ty čubko!" Zařval Matt a do rukou vzal svojí MG 34. Položil ji na zem a zamířil. Ozvalo se několik výstřelů. Ani jedním Lilly nezasáhl, ale to, v tomto případě ani nechtěl. Led kolem ní byl prasklý a malá ledová kra, na které momentálně stála, se rychle potopila. Lilly se topila ve studené vodě. Našla, ale v sobě trochu síly a vyškrábala se do půl těla z vody. Jakmile to udělala zaslechla další výstřely a led, o který se opírala, se pod její váhou opět potopil. Již nemohla vzdorovat. Rukama kmitala ve vodě dobrých deset sekund, než jí křeč ochromila natolik, že klesla do hlubin. Matt to všechno sledoval se záhadným a velice úchylným úsměvem. Když měl jistotu, že je Lilly mrtvá, tak vzal svojí mačemu a usmrcenému Carlovi ztěžka uřízl hlavu. Tu položil na kraj břehu a kopl jí směrem k díře. Jeho hlava se potopila stejně jako Lilly do hlubin ledové vody. Mattův úsměv se změnil v hlasité chechtání...
Byla již tma a na druhém konci města ukládal Richard Polanski své děti do postele. Byly to první Vánoce, které slavil pouze se svým synem a dcerou, jelikož jeho manželka Sharon zemřela před rokem. ,,Ale já ještě nechci jít spát tati", řekl chlapec. ,,Už je pozdě Jimmy s hračkama si pohraješ až zítra", odpověděl Richard. ,,Dobrou noc tati", řekl Jimmy. ,,Dobrou noc synku", odpověděl Martin a odešel. Ve vedlejším pokoji spala jeho dcera Samantha. Přišel k její posteli a pohladil jí po vlasech. ,,Dobrou noc miláčku", řekl Richard a odcházel z pokoje. ,,Tati?" ozvalo se od postele. ,,Ano", odpověděl Richard. ,,Nebudeš na mě dnes ošklívý?" řekla Samatha. ,,Copak já na tebe byl někdy ošklivý?!" Začal soptit Richard. ,,Ano tati byl. Dával jsi mi šampaňské a neznámé tabletky, a pak to hodně bolelo", řekla Samatha. ,,Ty si to pamatuješ?" vyděsil se Richard. ,,Ano tati... pamatuju", špitla Samantha. Richard k ní přistoupil a řekl: ,,Takže Samatho... ty by jsi chtěla, aby jste s bratříčkem museli opustit domov a žít někde úplně jinde, kde jste se nenarodili?" ,,To bych nechtěla", špitnula Samantha. ,,To je dobře, protože jestli tyhle "lži" někdy někomu řekneš, tak se může táta dostat do vězení rozumíš?! A když budu ve vězení nebude se o vás mít kdo postarat! Skončíte v dětském domově! Mysliš, že by to tak matka chtěla?! Myslíš, že v okamžiku kdy byla před rokem v osmém měsíci těhotenství ubodána, chtěla abyste takhle skončili?!" Řval Richard na dceru. ,,Promiň tati..." řekla tiše Samantha. Richard se na chvíli odmlčel a nervózně chodil po pokoji. ,,Víš, omluva v tomhle případě nestačí", řekl Richard. ,,Prosím tati, odpusť mi to", řekla Samantha. ,,Nejde to dcerko, budu tě muset potrestat", řekl Richard se zlým výrazem v tváři. ,,Neee, tati vždyť je mi teprve třináct let", vzlykala Samantha. ,,Musím to udělat dcerko", řekl Richard a přistoupil k ní...
Bob Lafleur se zatím skvěle bavil v místním strip clubu. Jedna striptérka mu zrovna tancovala na klíně. Přisedl si vedle něho majitel klubu Steve. ,,Všechno v pořádku Bobe?" Zeptal se s úsměvem Steve. ,,Jooo Steve, jeden problém by tu byl!" Řekl rázně Lafleur. ,,A co je za probl...", nedořekl Steve, jelikož Lafleur pokračoval: ,,Jaktože mi ho támhleta nová a mladá kozatka ještě nekouří", při čemž ukázal na jednu z tanečnic, která seděla opodál u baru. ,,To nejde Bobe, přece víš, že tohle je strip klub, nemůžeš tu klátit zaměstnankyně. To, že jsem ti to tady s Crystal domluvil je druhá věc, jelikož my dva jsme staří známí, ale tahle nová by s tím nesouhlasila", řekl Steve. ,,Jak se jmenuje?" zeptal se s klidem Lafleur. ,,Gia", řekl Steve. Lafleur se ihned zvedl a zamířil k ní. ,,Zdravím tě Gio, co bys řekla na jednu rychlovku támhle za plentou", řekl Lafleur. ,,No jasně, ale bude to pouze rychlý taneček", odpověděla Gia. ,,Ale jistě, já pravidla dodržuju", řekl důvěryhodně Lafleur. ,,No dobře tak jdeme", řekla Gia a vzala ho za ruku. Najednou k nim přiběhl Steve. ,,Sakra Bobe, to nejde, nemůžeš jí vojet, je tady nová a fakt dobrá, mohla by tu kvůli tomu skončit", panikařil Steve. ,,Žádný strach Steve, tady Gia mi pouze ukáže svoje taneční umění na klíně, nic víc, nemusíš se ničeho bát", řekl Lafleur a pokračoval s Giou dál. Steve ho moc dobře znal, a tak věděl čeho je Bob schopný. ,,Tak pojď, zatancuj mi", řekl Lafleur. Gia se dala do práce. ,,Takže Gio, odkuď jsi?" řekl Lafleur. ,,Z daleka", odpověděla Gia. ,,Jsi asi z nějaké exotické země, že ano", pokračoval Lafleur a strčil jí mezi ňadra další bankovku. ,,Ano to jsem", řekla Gia. ,,Opravdu... a máš povolení k pobytu?!" řekl Lafleur. Dívka znervozněla a ukončila svůj tanec. ,,Ale, ale, ale, copak to děláš, mám zaplaceno tak tancuj dál", pobídl jí Lafleur. Dívka tedy pokračovala. ,,Takže ty nemáš povolení k pobytu v této zemi... to není dobrý a já jsem místní šerif, měl bych tě ihned odvézt na imigrační", řekl důležitě Lafleur. ,,Nee prosím", řekla dívka. ,,Takže ty víš co dělají na imigračním... he he... a víš to správně, vrátí tě do té zasrané díry odkud pocházíš, tam kde nemáte jídlo ani zdravotní péči", řekl s úsměvem Lafleur. ,,Prosím nedělejte to pane", prosila Gia. Lafleur se na ní s úsměvem podíval. ,,No přeci jenom, já nejsem takový nelida, takže mi teď poskytneš něco nadstandartního a já nezařídím tvoje vyhoštění. Proto si teď klekneš a vysaješ co ti dám vysát, jasný", zdělil jí požadavky Lafleur. Dívce nezbývalo nic jiného než souhlasit...
Na druhém konci města byl právě Peter s manželkou Ruth a jejich tříletým synem Jackem venku. Jack neustále běhal po zasněžené zahradě a snažil se vyhnou sněhovým koulím. Dělal ve sněhu andělíčky, prostě si užíval dětské zimní radovánky, i přesto, že byla již tma. Na Vánoce to nevadí. Teměř všechny domy v ulici byly vyzdobeny spoustou blikajících světýlek. Celý blok byl kompletně osvětlen. Najednou Jack zahlédl na druhé straně silnice opuštěného psa. Bylo mu jej líto a navíc si už dávno psa přál. Rozběhl se přes silnici na druhou stranu. Psa pohladil a chtěl ho odvést domů. Peter si najednou všiml, že jejich Jack zmizel. ,,Jacku kde jsi", vykřikl. ,,Tady jsem tati, našel jsem pejska", křičel Jack z druhé strany. ,,Pojď ihned zpátky", křičela Ruth. ,,Tak pojď semnou pejsku... vlastně ty ještě nemáš jméno. Budu ti říkat třeba... Dave", řekl Jack a vběhl do silnice. V tu chvíli se ze zatáčky vyřítilo auto. ,,Jacku", stačil pouze vykřiknout Peter... Už bylo pozdě. Řidič až zabrzdil o dvacet metrů dál. Byl to narkoman Dave. Seděl v autě, které ukradl před hernou a zrovna si dával při řízení dávku. ,,Co jsem to udělááál", zařval Dave, což byl asi jediný projev jeho lítosti. Hned poté nastartoval a ujel pryč. Nad mrtvým tělem Jacka stáli jeho rodiče. Matka Ruth zhluboka plakala a objímala jeho mrtvé tělo. Peterovi se podlomili kolena. Nebrečel, pouze upřeně pozoroval jeho nehybné tělíčko... jakoby při tom pohledu, přišel o rozum.
O několik ulic dál právě seděl Richard Polanski v křesle se skleničkou whiskey. Při tom sledoval televizy. Byl již dost opilý. Najednou někdo zabušil na dveře. ,,Kdo sakra otravuje na Štědrý den!" vykřikl Richard a šel otevřit. Za dveřmi nikdo nestál, pouze na zemi ležel kus papíru. ,,Co to sakr...", nedořekl Richard, jelikož spatřil to, co bylo na papíře. Fotka mrtvoli jeho jeho ženy, vystřižená z novin. Zabouchl dveře a vrátil se do obyváku. Opět usedl do křesla a dopil skleničku s whiskey. V tu chvíli oknem někdo proskočil. Richard zařval strachy a i s křeslem se skácel dozadu. Vstal a spatřil santu Matta. ,,Co tady děláš?!" řval Richard. Matt se pouze usmál. ,,To ty jsi tam dal tu fotku, žeee?!", pokračoval Richard. ,,Už zavři hubu", řekl tiše Matt. vytasil mačetu a sekl Richarda do nohy. Richard zaúpěl a svalil se k zemi. Matt k němu přiskočil a sekl ho znovu, tentokrát do ruky. Hned na to do druhé ruky a do druhé nohy. ,,Proč to sakra děláš?!" Vřískal Richard. Matt mu přimáčkl hlavu na zem, pohlédl mu do očí a řekl: ,,Když jsme byly na škole, to ty jsi mě šikanoval. Mlátil jsi mě a také si do mě kopal, jakmile jsem padl k zemi. Teď už zbývá pouze jedna část těla, kterou ti musím poznamenat a to je hlava. Měl jsem od ní zlomený nos hodně často, proto jí teď propíchnu..." Matt se usmál a rozmáchl se. Najednou zaslechl tenké zakašlání. Matt se otočil a spatřil Samanthu. Koukal se jí do očí a spatřil v nich stejnou bolest, jakou míval ve svých a pořád ještě má... Nemohl to udělat před ní, měla by to celý život před očima. Vstal a vyběhl dveřmi pryč z domu.
Mezitím stál feťák Dave na mostě na kraji města. ,,Toho auta se musím zbavit a nejen jeho...", pomyslel si. Nastartoval motor. Několikrát jej protůroval a pak vjel s autem do řeky. Potopilo se. Dave pocítil chlad. Vnitřek se začal plnit vodou, při čemž auto neustále klesalo do hlubin řeky. Po chvíli bylo plné mrazivé vody. ,,Je konec", pomyslel si Dave a zemřel...
Bob Lafleur seděl na baru a vychutnával si jeden ze speciálních vánočních drinků. ,,Bob Lafleur", řekla barmanka do telefonu ,,Ano je tady předám vám ho", pokračovala barmanka. ,,Pane Lafleure, někdo s vámi chce mluvit", řekla a předala telefon šerifovi. ,,Tak co je", řekl Lafleur. ,,No joo, věděl jsem, že budeš zase jako největší hovado sedět ve strip baru, místo toho aby ses staral o svoje město", řekl hlas v telefonu. ,,Kdo je tam?!" Vykřikl Lafleur. ,,Někdo kdo touží po pomstě, za všechno co jsi udělal, nebo spíš neudělal...", pokračoval člověk. ,,Kdo si sakra myslíš, že seš, netuším s kým mluvím a je mi to jedno, já dnes nemakám!" Zařval Lafleur a chtěl zavěsit. ,,Dnes jsem ve tvém městě zabil tři lidi, jeden z nich byl tvůj blízký přitel, schytala to i tvoje mladší sestra a její přítel", řekl člověk. ,,Cože?! Lilly je mrtvá...", koktal Lafleur. ,,Ano a také tvůj dlouholetý nejlepší přítel Richard", dodal člověk. ,,Ty hajzle! Já tě zabiju! Zabiju tě! Jen co tě najdu tak se postarám, abys chcípl!", řval Lafleur. ,,No dobře, čekám v místní prodejně s rybami, tam kde prodává tvůj další kamarád Elliot... he he vlastně... už doprodával, než se sem dostaneš, tak bude mrtvý", řekl člověk a zavěsil. Lafleur vyběhl z baru a nastoupil do auta. Vzal vysílačku a řekl: ,,Všem jednotkám, přesuňte se k Elliotově rybárně plně ozbrojení, opakuji k Elliotově rybárně plně ozbrojení." Lafleur se na místo zatím vydal sám. Zastavil dál od prodejny a pokračoval pěšky. Myslel si, že když do obchodu vleze zadním vchodem, tak to nebude vrah čekat. Připlížil se ke dveřím a vyrazil je. Vběhl dovnitř, kde nikdo nebyl. ,,Sakra, oblafnul mě", řekl Lafleur. Najednou si všiml krvavé stopy, která vedla ke kádi. Pomalým krokem a s prstem na spoušti kráčel ke kádi. Koukl se do ní a spatřil vykuchaně tělo prodavače Elliota. ,,Fuj", řekl znechuceně Lafleur a pozvracel se. ,,Udělalo se ti špatně?" vykřikl někdo. ,,Kdo to byl", řekl Lafleur. V tu chvíli mu kdosi skočil na záda a omráčil ho.
Lafleur se probudil na střeše Elliotovi rybárny. Nebyl, ale svázaný nebo nijak indisponovaný. ,,To ti nevyšlo hajzle, teď tě můžu klidně zabít!" zařval Lafleur. ,,Nejsem nečestná svině jako ty, s tebou si chci souboj vychutnat", řekl někdo. Lafleur se otočil a spatřil Matta. ,,Matt Ross tak to ty... ty, ty za to teď zaplatíš", řekl Lafleur. Matt se proti němu rozběhl s mačetou. Rozmáchl se, ale minul. Přestože byl Lafleur opilý, dokázal stále uplatnit to k čemu byl kdysi vycvičen. ,,Chcípni zkurvysyne", řekl Lafleur, vytáhl záložní zbraň a zmáčkl spoušť. Nic se nestalo. ,,Myslíš, že bych ti zapomněl vyprázdnit zásobník", vykřikl Matt a opět se ohnal mačetou. Tentokrát trefil Lafleura do ruky. Rázem ho kopl do hrudi až se skácel. Přiložil mu mačetu ke krku a usmál se. ,,Prosím ne", vyřkl Lafleur. ,,Už je pozdě", odpověl Matt a podřízl mu hrdlo. Chvíli pozoroval jeho mrtvé tělo, než zaslechl policejní sirény. ,,Dnes zemře hodně lidí", řekl Matt. Za cedulí na střeše byl ukryt pod prostěradlem jeho MG 34. Matt ho vzal a postavil na výhodné místo. Jakmile dojeli policejní vozy začal střilet. Palba neutichala, několik policistů zemřelo, ti ostatní se stihli skrýt za obrněné vozy. ,,Chcípnětééé", řval Matt. Několik policistů proniklo dovnitř. Po chvíli se tak dostali ke dveřím, jimiž se dalo projít na střechu. Matt si jich všiml a otočil kulomet. Bylo pozdě... Policista jej stihl odstřelit brokovnicí. Matt to schytal do hlavy... ,,Je po všem", řekl jeden z policistů.
Druhý den přivezla policie do místní nemocnice dvě děti Samanthu a Jimmyho s jejich babičkou. Zavedli je do pokoje, kde ležel jejich otec. V pokoji stál doktor, který ihned přistoupil k dětem: ,,Děti... váš tatínek byl velmi vážně zraněn, ale přežije a za několik týdnů se vrátí domů, do té doby ho zde můžete s babičkou každý den navštěvovat. ,,Děti", řekl zuboženě Richard. Jimmy se k němu rozběhl a objal ho. Samantha na něj pouze upřela zrak. ,,Samantho, obejmi tatínka", řekl Richard. Pořád pouze stála a pozorovala ho. ,,Notak Samantho, běž obejmout tátu", řekla babička. Samantha se pomalým krokem přiblížila k otci a objala ho. Poté je doktor vybídl, aby opustili pokoj, jelikož Richard ještě musel hodně odpočívat. Cestou z nemocnice řekla Samantha své babičce: ,,Babičko, myslíš, že jsem tento rok zlobila?" ,,Ne nezlobila, byla jsi velmi hodná", odpověděla babička. ,,A babi, santa plní hodným dětem přání?" vyzvídala Samantha. ,,Ano přesně tak", přitakávala babička. Samatha se zatvářila smutně a řekla: ,,Tak proč to moje nesplnil? Proč to nedotáhl do konce? Proč nezabil tatínka?"
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat