Příběh Carla Ingrama - 11.část Carlova volba

          Konečně jsem tedy věděl jak to se vším je. Mark měl Shellharshův čip a chtěl ho zneužít. Měl jsem plnou hlavu toho co se stalo, ale hlavně toho co na mě ještě čeká. Kdo by si pomyslel, že řadový pracovník z továrny toho za týden prožije víc, než za celý svůj život. Rád bych řekl, že jsem na tyhle sračky už moc starý, ale já si nikdy ničím podobným neprošel. Zatím jsem odpočíval. Brzy mě, ale vyrušil Shellharsh. ,,Carle je čas", řekl Shellharsh. ,,Dobře", odpověděl Carl. ,,Seznámím tě s plánem", odpověděl Shellharsh a podal Carlovi zbraň. ,,Myslíš, že ji budu potřebovat"? Řekl Carl. ,,Možné je všechno", odpověděl Shellharsh. Poté si sedl a vyložil mi svůj plán: ,,Takže Carle teď mě pozorně poslouchej. Je to strašně důležité, máme pouze jednu šanci je osvobodit. Zjistil jsem, že je zítra ráno chtějí převážet do Greenbadu, kde je White předá Olimu. Bohužel budou převáženi jako velmi nebezpeční vězni, určitě to tak zařídili na rozkaz Whita. Proto je bude doprovázet zabezpečená ostraha přes kterou se nemáme šanci dostat. Musíme je tedy zachránit ještě před převozem. Vyhledal jsem si momentální zabezpečení basy v Horn Hills a přišel na to, že se tam nachází jenom hrstka dozorců." Chvíli jsem nad tím vším přemýšlel. ,,Ale já myslel, že si Marka a Paula Oli už odvezl ze skládky", řekl Carl. ,,Ne, Oli měl nějaký problém s jiným kšeftem, a tak je zatím uklidili do Horn Hills a předávku dojednal v Greenbadu", odpověděl Shellharsh. ,,No dobře, ale jak se tedy dostaneme do toho vězení"? Ptal se Carl. ,,Na to tady mám další svůj vynález. Je to ovladač, který se za pouhé tři vteřiny nabourá do každého systému. Když budeme potřebovat otevřít dveře, stačí nám k tomu pouze tato věcička", vyložil Shellharsh. ,,Co když tam budou dveře na klíč"? Zeptal se Carl. ,,Těch tam je jen velmi málo, celé vězení je automatizované, kdo by to řekl u takového malého města. V celém vězení je pouze deset trestanců, z toho Mark a Paul jsou ve vazbě", řekl Shellharsh. Nevěřil jsem svým uším, Shellharsh se opravdu vyznal.
          ,,Co mám dělat já"? Řekl Carl. ,,Ty budeš řidič, ale i tak půjdeš se mnou dovnitř, krýt mi záda, a tak podobně. Já se o ostrahu postarám, ty budeš mým ovladačem otevírat dveře. Je to jednoduché, jenom zmáčkneš jedno tlačítko a je hotovo. Až osvobodíme Marka s Paulem a dostaneme se do auta, musíme jet co nejrychleji do Borowbreaku", řekl Shellharsh. ,,Dobře, rozumím", řekl Carl. ,,Tak jdeme", odpověděl Shellharsh. Nasedli jsme do auta a jeli k Horn Hillské věznici. Byla už skoro půlnoc, když jsme dorazili na místo. Shellharsh vystoupil a šel prozkoumat terén. Jakmile se vrátil řekl: ,,Jdeme na to, auto nech tady a pojď za mnou." To vězení v podstatě ani vězení nebylo. Byla to taková policejní stanice se zvýšenou ostrahou. Tu noc nám, ale vše hrálo do karet. Všichni policisté zřejmě pátrali po Hurlym Reidovi, uprchlému vězni z nedaleké věznice, na nějž nás upozornil policista před příjezdem do Horn Hills. Přišli jsme ke vchodu a já poprvé uplatnil Shellharshův vynález. Dveře se skoro ihned dali bez problémů otevřít. ,,To je kvalitka a ani se nespustil alarm", zasmál se Shellharsh. Postupovali jsme dál. Zpoza rohu vyšel policista. Shellharsh neváhal a střelil ho do hlavy. Měl pistoli s velice účinným tlumičem, proto to nenadělalo tolik hluku. Neohroženě jsme postupovali dál. Já otvíral další a další dveře, Shellharsh čistil cestu. Popravdě nebylo co čistit. Troje dveře, kterými jsme prošli byly absolutně bez jakékoli ostrahy. ,,Kde sakra všichni jsou", řekl Shellharsh. ,,Aspoň to sfoukneme dřív", odpověděl Carl. Najednou se Shellharsh zasekl. ,,Co se děje"? Zeptal se Carl. ,,Ále, jenom si musím vzpomenout kudy jít teď", odpověděl Shellharsh. Začal se hrabat v mobilu a hledat plány budovy. V tu chvíli vyšli z bočních dveří dva policisté. Začal jsem střílet, ale nikoho jsem netrefil. Policisté se začali krýt a stříleli po nás, navíc se spustil alarm. ,,Kurva, do hajzlu, Carle ty kreténe, neumíš mířit"?! Řval Shellharsh. Dali jsme se na útěk. ,,Teď musíme riskovat, zkusíme tyhle dveře", řekl Shellharsh. Vběhli jsme do nich a uviděli je.
          Stáli tam Mark a Paul, ale u hlavy měli oba pistoli. Hlídali je dva hoši z Peterovi party. ,,Stůjte zmrdi nebo vaši kamarádi zemřou", řekl jeden z nich. ,,Tak dobře, dobře klid", řekl Shellharsh. ,,Hoď nám sem zbraň", zařval druhý z nich. Shellharsh zbraň opravdu hodil, ale trefil s ní do hlavy jednoho z nich, poté pohotově vytáhl druhou zbraň a druhého z nich zastřelil. Po ráně do hlavy se ten druhý potácel, a tak ho Shellharsh pohotově dorazil další ránou. Poté spočinul jeho pohled na Marka a Paula. Přistoupil k Markovi a přiložil mu pistoli k hlavě. ,,Tak dělej hajzle, dej mi ten čip", řekl Shellharsh. ,,Zabij mě, ale nikdy se nedozvíš kde je", odpověděl Mark. ,,Notak Marku, řekni mu to, on vám pomůže se odtud dostat", řekl Carl. ,,Ten, že by nám pomohl, ne, ne, ne to ne, jde mu jenom o jeho čip", odpověděl Mark. ,,A tobě snad ne, Shellharsh ho chce využít ke správné věci Marku", řekl Carl. ,,Co ti všechno napovídal, o tom jak ho chci prodat americké vládě a zbohatnou na zničení světa"?! Řekl Mark. Překvapilo mě, že to Mark věděl. ,,Jen mu to řekni Shellharshy, řekni to nám všem, že to byl od začátku tvůj plán, to já ho chtěl využít k dobru", zařval Mark. ,,Neposlouchej ho Carle, on mi ho ukradl, proč by ho kradl, kdyby ho nechtěl zneužít", řekl Shellharsh. ,,To proto, že vím jaké jsi sadistické a bezcitné hovado, chtěl jsem před tebou svět chránit, a proto jsem to na tebe tenkrát nastražil, aby jsi skončil v pasťáku. Chtěl jsem před tebou svět chránit Shellharshy", řekl Mark. ,,Tak to si byl ty! To tys mě dostal do pasťáku?! Hnil jsem tam kvůli tobě! Ty kryso! Čip nečip, teď chcípneš", řekl Shellharsh a chystal se Marka střelit do hlavy. V tu chvíli se ozval výstřel. Shellharsh strnul. Krátce na to se skácel k zemi. Mark nevěděl co se stalo, myslel si, že je mrtvý, ale nebyl. Otevřel oči a spatřil Carla se zbraní v ruce. Ano, tenkrát jsem poprvé někoho zabil. Musel jsem si vybrat, jestli mám věřit Shellharshovi nebo Markovi a já si vybral Marka. ,,Teď jsme si kvit Calre", řekl Mark a poplácal mě po rameni. Poté si s Paulem pobrali zbraně. Hned na to jsme vyběhli ze dveří pryč.

pokračování příště