Už jsme byly daleko od Horn Hills. I Mark vypadal klidněji. Teď jsme už ani neprojížděli vesnicemi, kolem silnice byly jen lesy a kopce. Po chvilce bloudění jsme minuli značku, na které bylo napsáno Borowbreak 20 mil. ,,Už tam budeme", řekl radostně Mark. ,,To ano", dodal Carl a usmál se. Vjeli jsme na most, který měřil skoro jednu míli. Byl to takový předěl. Tak nějak jsme s Markem věděli, že za tím mostem už budeme v bezpečí. Byl to skvělý pocit. V tu chvíli, když jsme se cítili nejvíc v pohodě a fajn, do nás vrazilo auto. Otočil jsem se za nás, ale skoro nic nebylo vidět, jelikož ho obklopovala tma, protože měl vypnutá světla. Musel jet za námi celou tu dobu. Vzápětí do nás vrazil znovu. Mark zrychlil, ale náš pronásledovatel udělal to samé. Vjel do protisměru a vrazil do nás zboku. Tím nás natlačil na svodidla u mostu. Mark nad autem ztrácel kontrolu. Ten člověk do nás vrazil ještě jednou. Naše auto ošklivě nabořilo do svodidla a zastavilo. Mark zkoušel nastartovat. Nešlo to. ,,Kurva nestartuje"! Zařval Mark. To auto zastavilo několik desítek metrů před námi na silnici a rozsvítilo světla. Někdo vystoupil z auta. Vyšel na světlo, jako by se nám chtěl ukázat. Nebyl to nikdo jiný než James White! ,,Ten kripl zatracenej", řekl Mark. To byl ten poslední člověk, kterého bych v tu chvíli chtěl vidět. Navíc po našem minulém setkání jsem pro něho už nebyl jen ubohý civilista. White vytáhl pistoli a začal střílet. Prostřelil přední sklo, a tak jsme se museli rychle vystoupit a přesunout za auto. Oba jsme byly skrčení za autem. Mark vytáhl pistoli, naklonil se a vystřelil. Whita jen těsně minul. White si uvědomil, že by se měl také krýt, a tak zalezl za svoje auto. Zvrhlo se to v přestřelku. Mě bohužel vypadla zbraň v autě, takže jsem se nemohl zapojit. White si stoupl, a tak Mark vykoukl, aby ho střelil. Jenže White byl rychlejší a trefil Marka do ramena. Mark se skácel a chytl si ránu. Jeho zbraň mu vypadla z ruky někam pod auto.
White vylezl ze svého úkrytu a pomalu kráčel k nám. ,,Marku vstávej jde sem", řval Carl. Mark ale nemohl vstát, ztrácel hodně krve. White už byl u nás. Chtěl jsem po něm skočit a vytrhnout mu zbraň z ruky, jenže když jsem se k tomu chystal, tak mě White pěstí usměrnit k zemi. Ležel jsem a krvácel z obličeje. White si ke mě dřepnul a řekl: ,,Jak se sebou vůbec ještě můžeš žít ty nedochůdče." Poté mi přiložil zbraň k hlavě. ,,Zabil bych tě, ale tím bych ti prokázal obrovskou službu, jelikož bych ukončil tvůj bídnej, bezcennej a ustrašenej život Carle", řekl White a odložil zbraň. ,,Místo toho se budeš koukat jak odpravím tvého přítele, aby sis to mohl na smrtelnej posteli pořád dokola přehrávat, pořád a pořád", řekl White s úsměvem na tváři. Poté se obrátil k Markovi. Mark se už trochu zmátořil, a tak se plazil pryč, až k okraji mostu. White šel pomalu k němu. ,,Ale, ale ty se nikdy nepoučíš, zákonu přece neunikneš", řekl White a střelil Marka do nohy. ,,Tohle se ti líbí, takhle to chceš, myslíš, že Peter chtěl, aby jsi mu prostřelil stehno skrz na skrz", řval White a střelil Marka do druhé nohy. Přišel až úplně k němu. Mark ležel na kraji mostu a White stál nad ním. ,,Konečně, na tuhle chvíli jsem čekal tak dlouho. A ke všemu, kdo by si pomyslel, že se to stane právě teď. Až tě zabiju, tak dostanu dost slušně zaplaceno od Oliho, tvého přítele, vlasně bych měl spíš říct bývalého přítele. Už nejste přátelé, přestali jste být hned po tom co jsi mu ukradl ty peníze", řekl White. ,,Jdi.. do hajzlu", vyřkl Mark. ,,To není hezké, když budeš mluvit sprostě, tak se dostaneš do pekla, i když ty už to teď asi nezachráníš", řekl s úsměvem White. ,,Proč... proč... jsi na Oliho straně... vždycky to byl větší gauner než já", řekl Mark. ,,To ano byl, jenže měl na rozdíl od tebe mozek. Přišel zamnou před dvěma lety když vám ukradl ty prachy. Udělali jsme dohodu. Já vás budu držet zkrátka a on mi každý měsíc pošle můj podíl, což je určité procento z jeho zisků. Souhlasil jsem, protože jsem nedělal nic špatného, pouze jsem ho chránil, za což jsem byl po právu odměněn", řekl White. ,,Chráníš vraha a dealera drog, to ti přijde jako dobrá věc... místo toho pronásleduješ dva chudý kluky, kteří si jen chtěli splnit svůj sen... to kvůli tobě Paul zemřel, kvůli tobě teď Peter leží s prostřelenou nohou ve vězení, kvůli tobě si Carl prožil ten vůbec nejhorší týden svého života, všechny tyhle sračky si způsobil ty"! Řekl z posledních sil Mark. Tenkrát se ve mě něco hnulo. Všechno jsem to sledoval, když najednou se pod autem něco zalesklo. Byla to zbraň, která Markovi upadla. Natáhl jsem se pro ni a zkontroloval náboje. Byl tam jen jeden. Věděl jsem, že se nechci dívat na smrt svého nejlepšího přítele, a tak jsem si zbraň přiložil k hlavě. Najednou mi hlavou proběhlo něco co jsem nedávno od někoho slyšel: ,,Měl jsi někdy sen Carle? Sen pro který bys udělal cokoliv, aby se ti splnil? My ten sen máme. Ale potřebujeme k tomu prostředky. Nic víc, jenom prostředky a víru v to, že se nám ten sen splní."
Ano, skutečně mi to tenkrát zachránilo život. Mark a Paul potřebovali prostředky a víru. V této chvíli jsem to byl já a zbraň, kterou jsem držel v ruce. Vstal jsem ze země. White vložil hlaveň své zbraně Markovi do úst. ,,Sejdeme se v pekle Marku Jackete", řekl White. Namířil jsem zbraň na Whita a vystřelil jsem. Trefil jsem ho do zad. White strnul. Já se rozběhl a strčil do něho, díky čemuž přepadl přes zábradlí a jeho tělo zmizelo v chladných vodách. Poté jsem se sklonil k Markovi. ,,Carle, Carle poslouchej", řekl Mark. ,,Jistě Marku mluv", odpověděl Carl. ,,Jeď do Borowbreaku... do doků v Borowbreaku.... měl by tam čekat chlápek jménem Čedar... řekni mu, že jsi Carl Ingram, on už bude vědět... dá ti falešné doklady. Musíš nastoupit na loď do USA... už dnes", mluvil z posledních sil Mark. ,,Marku né, co to říkáš, musíme do nemocnice, dají tě do kupy", odpověděl Carl. ,,Né, néé Carle, to už nepůjde... prosím příteli... nastup... nastup... na tu loď... a... splň náš sen", Řekl z posledních sil Mark. Poté si sáhl dozadu na krk. Vypadalo to jako by si něco vytrhl a teď to držel v ruce. ,,Vem... vem si to Carle... ty víš co to je...", řekl Mark a zemřel. Bylo to jako když jsme koukali na mrtvého Paula? Ne tohle bylo mnohem horší. Možná jsem si namlouval, že když Whita zastřelím, tak Markovi zachráním život, ale zachránil jsem ho jen sobě. Koukl jsem se co to Mark drží v ruce. Byl to ten čip. Mark ho měl celou tu dobu zabudovaný pod kůží. Vzal jsem tašku s penězi, nasedl do Whitova neporušeného auta a jel vstříc Borowbreaku. Když jsem tam po půl hodině dojel, tak už svítalo. Byla to dlouhá noc, zatraceně dlouhá, ta nejdelší v mém životě. Auto jsem nechal v docích a už jsem jen čekal. Na jednom místě u nakládací rampy stál pořád nějaký člověk. Nervózně přešlapoval a neustále sledoval čas na hodinkách. Šel jsem k němu. ,,Zdravím, vy jste Čedar"? Zeptal se Carl. ,,Jo to jsem a kdo jako máš bejt ty"?! Řekl Čedar. ,,Jsem Carl Ingram, Markův a Paulův přítel", řekl Carl. ,,Jo jasně, Mark mi o tobě říkal, no a kde vůbec Mark je"? Řekl Čedar. ,,Je mrtvej, stejně jako Paul", odpověděl Carl. ,,A sakra, to mě mrzí, no nic tady máš ty pasy, jo a ještě mi Mark říkal, že pokud by si sem přijel sám, mám ti dát tento dopis", řekl Čedar. ,,Dopis"? Divil se Carl. ,,Jóóó tady je a pospěš si, trajekt do USA jede za čtvrt hodiny. Takže od teď už nejsi Carl Ingram, ale Luke Hill", dodal Čedar a odešel.
No a to je téměř konec mého příběhu. Nasedl jsem na trajekt a odjel do USA. Nebudeme si nic nalhávat první rok byl drsnej, musel jsem zkontaktovat nějaké lidi o kterých Mark psal v tom dopise. Mark byl očividně připraven na to, že možná nepřežije a já navíc zjistil, že se mnou vlastně celou tu dobu počítal. Ti lidé z dopisu byly z rozvíjející firmy, která se zabývala alternativní léčbou. Nějak se nám čip nedařilo dostat na trh, navíc peníze co jsem si přivezl padli na propagaci firmy, a tak bylo potřeba, abych nějaký čas pracoval. Po čase jsme se z toho dostali a získali patent na náš vynález. Potom se to odvíjelo pouze k lepšímu. Čip pomohl mnoha lidem po celém světě a já jsem se usadil v malém městečku v Louisianě, kde se mi daří skvěle. Oženil jsem se a se svojí ženou, která je mimochodem o dvanáct let mladší než já, mám dva syny. Dal jsem jim jména Mark a Paul. Občas jim vyprávím o jejich jmenovcích, kteří mi před lety změnili život. Naši firmu jsem pojmenoval Belief in Dreams (Víra ve Sny), aby mi každý den připomínala, moje poslání, které plním dvěma dávným přátelům. No a co se vůbec stalo s těmi lidmi, kteří nám šli tak neúnavně po krku? Krátce po příjezdu do USA jsem se doslechl o tom, že Oli Zigler skončil ve vězení. Někdo z jeho lidí ho prásknul, asi proto, že k němu po tom všem ztratili respekt. Peter White nakonec přežil. Jeho nohu, ale doktoři tak úplně nezachránili, takže z něho byl až do smrti kripl. Mimo to, většina lidí z jeho party byla mrtvá a ti ostatní s ním už nechtěli nic mít. Časem jsem se doslechl, že se v roce 2022 předávkoval pervitinem ve svém bytě. Když si tak na to všechno vzpomenu, tak jsem smutný, ale i hrdý. Tenkrát to ze mě udělalo člověka, kterým jsem teď. Děkuji přátelé, že jste mi změnili život, já za to plním váš sen.
Konec
Žádné komentáře:
Okomentovat