Autobus

Stalo se to jednoho dne, v jednom nejmenovaném městě šel mladík z párty na autobus. Byly už 4 hodiny ráno, a tak se Jeef (jeho jméno) koukal na jízdní řád, jestli vůbec něco jede. Zjistil, že autobus jede až v 5 hodin, takže se chtěl vydat domů pěšky. Měl to sice přes půl města, ale čekat hodinu se mu opravdu nechtělo. Najednou, ale na zastávku přijel autobus. ,,Skvělé, zeptám se ho kudy jede, třeba mě hodí domů" pomyslel si Jeff. Autobus zastavil a otevřel přední dveře. ,,Jedete na Brown street"? Řekl Jeff. Řidič se na něho podíval záhadným pohledem a řekl: ,,Ano mladíku, to jedeme" řekl řidič. Jeff tedy nastoupil a sedl si hned ke dveřím vedle řidiče. Ten řidič vypadal jako normální starý řidič autobusu. Šedé, hodně prořídlé vlasy, Na obličeji nějaká ta vráska a veselý výraz. Přesto se Jeffovi na řidiči cosi nezdálo. Pořád, ale nemohl přijít na to co. ,,Tak co mladíku, odkud jedeme"? Řekl s úsměvem řidič. Jeff sice moc neměl na povídání náladu, ale k němu domů to bylo ještě 20 minut, a tak se dal s řidičem do řeči. ,,Ale, z jedný pařby v klubu, celkem to ušlo" řekl Jeff. ,,Ooooo jistě, taky jsme do podobného klubu chodili, jako mladí, jmenoval se Rodeo Jack a byl to nejlepší klub ve městě" řekl řidič. ,,Jo to je super" řekl s nezájmem Jeff. ,,A jak se vůbec jmenuješ mladíku"? Řekl Řidič. ,,Jmenuju se Jeff, Jeff Blueman" řekl Jeff. ,,Opravdu, já kdysi znal jednoho Bluemana, jmenoval se Harold Blueman" řekl řidič. ,,Vážně, to jste asi znal mého dědu" řekl Jeff. ,,Jo to byl super chlapík, znal jsem ho z práce, vyráběli jsme sudy v pivovaru" řekl nostalgicky řidič. ,,No, ale musel jsem s tou prací ve dvaapadesátým skončit, měl jsem zanedbanou kílu, a tak už jsem nemohl zvedat těžký věci. Ta práce mi chybí, ale tohle taky není špatný, každej den potkávám nový lidi" vyprávěl řidič. Jeffa to sice moc nezajímalo, ale nechtěl staříka přerušit, přece jenom si takhle v noci s nikým moc nepoklábosí. Po chvíli dojel autobus na místo kde Jeff vystupoval. ,,Tak na shledanou pane" řekl Jeff. ,,Měj se mladíku a pozdravuj dědečka, vlastně by jsi mu mohl něco předat, je čas aby to konečně dostal" řekl řidič. ,,Jasně a co"? Řekl Jeff. Stařík vytáhl z kapsy nějaké staré hodinky. Jeff si je moc neprohlížel a hned je strčil do kapsy. ,,Dobře, já je dědovi předám a od koho mu mám říct, že jsou"? Zeptal se Jeff. ,,Řekni mu, že jsou od Nicka, od Nicka Smitha" řekl řidič. Jeff vystoupil a šel domů. Když přišel, tak si šel hned lehnout, aby se vyspal z kocoviny. 

          Druhý den odpoledne Jeff vstal a šel dát své oblečení do pračky. Když si vybíral kapsy našel ty hodinky a vzpomněl si, že je má předat svému dědovi. Jeho prarodiče bydleli ve stejném domě, o dvě patra níž, a tak se tam Jeff vydal hned. Sešel tedy o dvě patra níž, zazvonil a šel dál. ,,Ahoj dědo jak se máš" řekl Jeff. ,,Ale dobře Jeffe, copak tě k nám dnes přivádí" řekl děda. ,,Něco pro tebe mám, dal mi to nějaký tvůj starý známí, abych ti to předal" řekl Jeff. ,,A copak to je"? Řekl děda. Jeff vytáhl z kapsy hodinky a dal je dědovi. Když stařík hodinky spatřil, tak ztuhl v obličeji. ,,Něco se děje dědo"? Řekl Jeff. ,,Kdo ti ty hodinky dal"? Řekl děda. ,,Jeden řidič autobusu, nějaký Nick Smith" odpověděl Jeff. Stařík se zděsil, pouze koukal na ty hodinky a mlčel. ,,Tak co se děje dědo"? Řekl Jeff. Stařík si stoupl a začal něco hledat v šuplíku. Po chvíli vyndal nějaké staré noviny. Dal je Jeffovi do ruky. Jeff si přečetl titulek. Byl z roku 1995. Stálo tam: "Hrozivá autonehoda zapříčinila smrt dvanácti lidí. Nehodu zavinil řidič osobního automobilu. Řidič autobusu se mu v poslední chvíli vyhnul a sjel ze silnice. Všichni lidé v autobuse zahynuli. Řidičem autobusu byl místní občan Nick Smith." Jeff otočil stránku, kde byly fotky všech lidí, kteří v autobuse zahynuli. Byla tam i fotka Nicka Smitha, který vypadal přesně jako stařík, který mu včera předal tyto hodinky. I Jeff ztuhl. ,,To, to, to byl on, ale jak je to možné" koktal Jeff. Děda hodinky otevřel a vyndal z nich nějaký kus papírku. ,,Co je to"? Řekl Jeff. Děda se zasmušil a řekl: ,,Kdysy jsme s Nickem a dalšími přáteli jeli na výlet ke stříbrné hoře. Oba jsme měli zálibu v hledání, různých cenných artefaktů a někde u stříbrné hory se měla nacházet jeskyně, ve které byl jeden z nejvzácnějších artefaktů. Stříbrná lebka. Utvořili jsme skupiny. Já a Nick jsme šli pochopitelně spolu. Hledali jsme celý den, ale nic jsme nenašli. Když jsme se vraceli, tak si šel Nick ještě odskočil. Najednou na mě volal ať se jdu na něco podívat. Našel malý průlez, který vedl do země. Posvítil jsem tam baterkou a něco se tam zalesklo. Spustil jsem ho tedy dolů. Nick jí tam ten večer našel. Byly jsme šťastní. Lebku jsme odvezli k Nickovi domů a dohodli jsme se, že ji prozkoumáme druhý den. Dal jsem Nickovi svoje hodinky, protože on ty svoje ztratil u stříbrné hory a v práci je potřeboval víc než já. Řekl mi, že je vrátí hned jak si koupí nové. Druhý den bylo pondělí, a tak jsme šli ráno oba do práce. Po práci jsem čekal u jeho bytu, ale Nick už nikdy nepřišel. Ten den zemřel. Jeho děti celou jeho sbírku cenností prodali, ale Stříbrná lebka mezi artefakty nebyla. Nikdo, nikdy nezjistil co se s ní stalo. Až do teď". Jeff na dědu nevěřícně koukal. ,,Co je napsáno na tom papírku"? Řekl Jeff. ,,Je to kód k bezpečnostní schránce" Řekl Děda. Druhý den zašel do bezpečnostní schránky a Stříbrná lebka tam skutečně byla. Nikdy jsme nezjistili kdo byl ten muž co dal Jeffovi hodinky. Každopádně ho Jeff už nikdy v autobuse nepotkal. Jednal snad Nick Smith ze záhrobí, aby předal svému příteli něco co mu také patřilo? Kdo ví? Je jisté, že Nick musel něco tušit, proto umístil Stříbrnou lebku do bezpečnostní schránky, aby ji jeho potomci neprodali. A nebo to možná bylo úplně jinak...