pátek 15. ledna 2016

Vnitřní poet - myšlenky od Paula

          Někdy si říkám jestli má to moje psaní vůbec cenu. Vím, že mám talent a psaní mě naplňuje, ale je to ono? Nebude ze mě jenom další průměrný pisálek, co se propadne do průměru šedi? Kdo ví, Já ne. Potřeboval bych své psaní více usměrnit a ne jenom psát směsici píčovin, co mě napadnou. Vážnější psaní pro mě není. Pro koho taky? Pro zraněné duše? Ta moje je zraněná dost, ale to mám bejt další stvoření co píše o hnusu a každodenní šedi? Nevím jak se na to teď dívat.
          Včera jsem se koukal na hvězdy. Byly překrásné, a tak jasné jako málokdy. Spatřil jsem dvě padající hvězdy a přál si abych jednou poznal pravdu. Pravdu o tom kdo jsme a kam máme směřovat. Měl jsem pocit jakoby se na mě někdo díval, něco velkého, něco o čem nikdo z nás nemá nejmenší tušení. Co nebo kdo to je? Jak může být vesmír nekonečný? Co je za tím nekonečnem? Je tam nějaká neproniknutelná bariéra, která je miliardy kilometrů tlustá? Je to možné, ale co se skrývá za ní? A za tím co je za ní? Občas si říkám jestli náš vesmír není jenom obří akvárium u někoho doma na polici. U něčeho většího co nikdo z nás nikdy nepochopí. Včera jsem se cítil tak neuvěřitelně malý a tak nevýrazný a nedůležitý při pohledu na tu kůpu světel. Kdybych mohl někdy poznat to opojení z pravdy už by mi asi nic nescházelo. Nebo by to bylo zničující poznání?
          Děsím se toho co bude v budoucnosti, jaký bude svět, jakými bolestmi a útrapami si budeme muset projít, když už teď to není zrovna lehký. Jak se lidstvo změní? Jak bude můj život vypadat za takových třicet let? A bude vůbec nějaký život? A nebo jenom každodenní špína a hnus. Denně dostávat životní lekce a ojeby, proč svět není lepší? Proč drtivá většina hrabe jen pro svoje blaho a na ostatní serou? To samé i já. Proč jsou lidé takový? Kde se to v nás vzalo? Proč? Proč mě to vůbec zajímá? Mám tolik otázek, na které nikdy nedostanu odpověď. A nejenom já.
          Někdy si vzpomenu na jeden obrázek, který jsem kdysi viděl. Jsou na něm paličky marihuany umístěné v dětských automatech na žvýkačky. Proč vlastně tak prospěšná rostlina, jako je marihuana, nemůže být volně přístupná pro každého? Proč nemůže růst volně na ulicích jako normální rostlina, ze které si každý může utrhnout? Často si představuji svět kde marihuana není zakázaná. Kde není mnoho let zakázaná, pro nikoho a na cokoliv. Kdyby jsme s ní žili a kouřili jí už od mala o co by bylo na světě méně zločinů a hnusu. Co když je to právě v tom? Co kdyby lidé marihuanu neodsuzovaly? Nikdo by ji neodsuzoval. Každý by ji užíval jako lék a nebo pro potěšení. Myslím, že by byl svět lepší a zdravější. Možná proto je zakázaná, aby si ty korporátní krysy namastily kapsy.
          Svět by měl být pro všechny. Každý by měl mít možnost žít a ne jenom přežívat, žijou ti co maj cash. A když už ho maj hodně, pořád chtěj víc a víc. Budou mít dost až si zotročí celej svět? Nebo budou chtít pořád víc a víc? A proč nás pořád víc a víc omezujou? Kdy to skončí? Skončí to vůbec někdy? Myslím, že každý zná odpověd, ale dělá někdo něco? Proč si volíme furt ty samí svině? Pořád dokola? Když nedokážeme udržet harmonii ani v jednotlivých společenství, jak ji máme udržet ve světě? A co teprve v celém vesmíru? A jak máme poznat pravdu, když se soustředíme jen na to jak ji skrýt? Je mi z toho všelijak, ale převážně na blití. Řešit věci má cenu jenom ve větším měřítku, ale na to je potřeba hodně lidí, kteří to budou řešit. Ale abychom zaujali hodně lidí, je potřeba velká propagace té věci. A na velkou propagaci je potřeba velké množství financí. Ale velké množství financí mají pouze korporace, které nechtějí aby jsme ty věci řešili, hůř, oni nám to nedovolí. Jak potom může jeden člověk změnit svět k lepšímu? A co je vlastně lepší? Víme to? Já nevím...

Žádné komentáře:

Okomentovat