Příběh Carla Ingrama - 5.část Carlova zrada

          Seděl jsem v autě a srovnával si myšlenky. Najednou mě chytl amok: ,,Děláš si ze mě prdel! Mohl jsem tam chcípnout! Moje tělo by se nikdy nenašlo, protože bych skončil s balvanem na krku někde v přehradě! Zavez mě domů nebo tě zastřelím tou zbraní, kterou jsi mi před tím dal"! Mark a Paul na mě udiveně koukali. ,,Jasně, žádný jestli jsem v pořádku a v pohodě, to néé, mluvíš jenom o sobě Carle", zavtipkoval Paul. ,,Já vás kurva zabiju, když to neudělali ty gangsteři", řval Carl. ,,Carle uklidni se, buďme rádi, že jsme vyvázli živý a navíc ty bys stejně nikoho nezastřelil", řekl Mark. Byl jsem nasranej. Hodně nasranej. Jako nikdy. ,,Odvez mě domů", řekl Carl. ,,To klidně můžu Carle, ale vezmu si auto", řekl Mark. ,,To teda nevezmeš, zůstane pěkně u mě a už ti ho nikdy nepůjčím, stejně jsem ho v podstatě celý koupil já, takže bude u mě"! Řval Carl. ,,To bohužel nejde Carle", řekl Mark. ,,Proč by to nešlo"? Odpověděl Carl. ,,Sakra chlape copak si neuvědomuješ co jsme dnes udělali?! Podělali jsme mafiána, musíme zmizet", řekl Paul. ,,Ale, ale co bude se mnou", řekl Carl. ,,No máš teď dvě možnosti. Buď se zašiješ doma, nejlíp ve sklepě a tam zůstaneš nějakou dobu, než situace utichne. Nebo pojedeš s námi", řekl Paul. ,,Ale kam jedeme"? naléhal Carl. ,,Na západ Carle", řekl Mark. ,,Cooo"? Divil se Carl. ,,Hele řeknu ti to jasně Carle. Pojedeš s námi na západ a tam se budeš moct skrýt. Za nějaké dva až tři měsíce se vrátíš a vše bude v pohodě", řekl Mark. Chvíli jsem jen nevěřícně koukal. ,,Tak to nééé"! Zařval Carl. Chytl jsem Marka pod krkem a chtěl ho přeprat. Ten se, ale nedal. Zastavil auto a odhodil mě. Poté mě Paul přetáhl po hlavě kanystrem a já na chvíli ztratil vědomí.
          Když jsem se probudil byly jsme už za naším domovem. Jeli jsme vstříc k západu. Zrovna jsme projížděli Greenbadem. ,,Tak co Carle už budeš v klidu"? Řekl Mark. Mlčel jsem. ,,Hele Paula to moc mrzí, že ti dal kanystrem po hlavě, ale nešlo to jinak", řekl Mark. ,,Jo omlouvám se Carle, kdyby to nebylo nevyhnutelný, tak bych to neudělal", řekl Paul a trochu se při tom pousmál. ,,Dobře", odpověděl uraženě Carl. ,,Super Carle, takže se stavíme někam na jídlo, už je skoro večer a my celej den nic nejedli", řekl Mark. ,,Co třeba k Altanovi na kebab", řekl Paul. ,,Jasně zajedeme tam, když už jsme v Greenbadu", odpověděl Mark. ,,Neříkal vám náhodou ten strážník, že nás tu už nechce vidět", vmísil se do rozhovoru Carl. ,,Neber ho vážně Carle, je to starej debil", odpověděl Mark. ,,Marku, jedeme radši jinam, nechci dnes zase riskovat", řekl Carl. ,,Neboj bude to v klidu", řekl Mark. To už jsem dnes určitě slyšel, ale co jsem mohl dělat. Nic.
          Přijeli jsme k Altanovi. Nebyl to špatný podnik. Altan svůj biznis rozvíjel dlouho a z prodeje u okýnka se dostal až do své vlastní restaurace. ,,Jdeme dovnitř už mám hlad", řekl Paul. ,,Víte, já vás dojdu, musím si ještě zatelefonovat do práce, abych jim nějak osvětlil tu dobu co budu pryč", řekl Carl. ,,Dobře Carle, ale klíče od auta si beru sebou, abys nám zas nechtěl zdrhnout", řekl Mark. ,,Jasně, něco mi objednejte, něco vegetariánského", řekl Carl. ,,Dobře", odpověděl Mark. Šel jsem si tedy zavolat. Sedl jsem si na lavičku přes ulici. Už jsem vytáčel číslo na šéfa, když jsem najednou něco spatřil. Na zdi vysela taková nástěnka a na ní byly napsány různé inzeráty. Chvíli jsem si je pročítal. Jeden mě, ale zaujal. Bylo na něm napsáno: ,,VYHROŽUJE VÁM NĚKDO? JSTE V NEBEZPEČÍ? POTŘEBUJETE OCHRANU?" Pod textem bylo číslo a vizitka. Na vizitce stál podpis, James White. To číslo nebylo na místní policii, ale zřejmě jeho osobní. Ten člověk asi opravdu pomáhá lidem a to i ve volném čase. Nedalo mi to a zavolal jsem mu:
          ,,Haló kdo volá" řekl White. ,,Dobrý den, tady pan Ingram, četl jsem vaší vizitku a...", nedořekl Carl. ,,Carl Ingram, potřebujete pomoc"? Řekl White. ,,Tak trochu", odpověděl Carl. ,,Týká se to těch sígrů Jacketa a Heriota"? Řekl White. ,,Tak trochu", přitakával Carl. ,,Dobře pane, kde jste, budu tam za 15 minut", řekl White. ,,Jsme u Altana v Greenbadu", odpověděl Carl. ,,Ty kurvy, tak oni se mi ještě takhle vysmívají, za chvíli jsem tam pane Ingrame, přeci jenom jste dobrý občan, dnes jste mi moc pomohl a s mým honorářem si nedělejte hlavu", řekl White a zavěsil. Šel jsem tedy k autu a opřel se o dveře. ,,Kohopak to tady máme", řekl někdo zamnou. Otočil jsem se a spatřil Petera Whita a jeho partu. ,,Vidím, že tu máme nezvané hosty nebo jsi tu sám", řekl Peter. ,,Vypadni odsud, za chvíli je tady tvůj strýc, tak se nechtěj dostat do průšvihu", odpověděl Carl. ,,Tady stařec asi neví s kým mluví, měl by dostat lekci slušného chování", řekl Peter. ,,Hele nestojím o problémy, jenom běžte pryč", řekl Carl. ,,Dave nauč dědu poslouchat", řekl Peter. Dave Collins se rozběhl a strhl mě na zem. Poté mi dal dvě rány pěstí. Klečel na mě a řekl: ,,Tak co uděláš teď starouši"?!

pokračování příště